Morava území
Morava, hist. území ve vých. části ČR. V 6.st. osídlena Slovany; před 830 sjednocena knížetem Mojmírem I. Za vlády Mojmírovců se stala (spolu s jz. Slovenskem) jádrem Velkomoravské říše. Po zničení Velkomorav. ř. Maďary 907 se těžiště stát. vývoje přeneslo do Čech, kde se zkonsolidoval stát Přemyslovců (ve středověku tradice o přenesení "koruny" z M. na Čechy). V průběhu 10.st. ovládli Přemyslovci část bývalé Velkomoravské říše včetně M. Koncem 10.st. dobyl M. pol. kníže Boleslav I. Chrabrý, kolem 1019 byla opět ovládnuta Přemyslovci. V rámci č. přemyslovského státu tvořila M. zvláštní území, které mělo charakter marky zajišťující ochranu č. státu proti Uhrám, Vých. marce (Rakousko) a Polsku. Správa M. byla rozdělena v 11.st. na údělná dědičná knížectví olomoucké (hranice s Uhry a Polskem) a brněnské (hranice s Vých. markou), které se dále rozdělilo na brněnské a znojemské. Mor. Přemyslovci byli podřízeni č. panovníkovi a měli zároveň v rámci seniorátu nárok nastoupit na č. trůn. K podpoře ústřední moci č. panovníka bylo na M. vytvořeno Vratislavem I. mor. biskupství se sídlem v Olomouci. Spory o č. trůn vedly v 11. a ve 12.st. k bojům mezi č. a mor. Přemyslovci. V 70. letech 12.st. působil na M. s titulem markraběte mor. bratr č. knížete Bedřicha (pozdější král Přemysl I. Otakar). 1182 uznal císař Fridrich I. Barbarossa za mor. markraběte znojemského a brněnského knížete Konráda Otu a potvrdil mu držbu celé Moravy. Narušení jednoty přemyslovského státu bylo brzy odstraněno knínskou smlouvou mezi č. a moravskými Přemyslovci 1186 (obnova svrchovanosti č. knížat nad M.). V 1.pol. 13.st. bylo moravské markrabství propůjčováno členům král. rodiny; na počátku 13.st. zahrnovalo pouze již. polovinu M.; dočasným zvl. údělem bylo Břeclavsko. Koncem 13.st. bylo na M. vytvořeno pro vedlejší linii Přemyslovců vévodství opavské. Č. králové si ve 13.st. podrželi svrchovanosť nad M.; jejich novou mocenskou oporou se stala m. Moravská zemská šlechta pocházela většinou z Čech (pův. úředníci na správních hradech); ve 2.pol. 13.st. se na M. vytvořilo podle č. vzoru zemské šlechtické právo a zřízení se zemskými soudy, které zasedaly v Olomouci a v Brně. 1348 Karel IV. ustanovil, že biskupové olomoučtí, markrabata moravští a vévodové opavští jsou přímými poddanými a many č. krále. 1349-141l vládla na M. vedlejší větev Lucemburků (Jan Jindřich, Jošt, Prokop). Za husitských válek udělil král Zikmund Lucemburský 1423 M. v léno Albrechtu III. Habsburskému. 1464 vydal Jiří z Poděbrad na žádost moravských stavů majestát, že M. má s Čechami tvořit nedílný celek pod vládou krále a že nemá již být udílena v léno. 1464-90 ovládal M. Matyáš I. Korvín s titulem č. krále (korunován 1464 v Olomouci). Od 15.st. se začalo Opavsko a Krnovsko počítat ke Slezsku (právně definitivně od 1659). Po bělohorské porážce byla i na M. silně omezena stavovská zemská práva (v.t. zemská zřízení) ve prospěch absolutismu; 1628 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské. M. zůstala i nadále v rámci zemí koruny č. 1749 Marie Terezie spojila ústřední správu v č. a rak. zemích. 1782 bylo moravské markrabství a rak. Slezsko adm. sloučeny v jeden správní obvod se sídlem v Brně. Po vzniku ČSR měla M. postavení země (od 1928 země Moravskoslezská). Zavedením krajského zřízení 1949 zanikla M. jako adm. jednotka (při nové adm. reformě 1960 byly opuštěny hist. zemské hranice Čech a M.).
