Přemyslovci
Přemyslovci, č. knížecí a královská dyn., úzce spjatá s počátky č. státu. Podle rodové přemyslovské pověsti, která představovala státní ideologii č. knížectví v raně feud. období, byli zakladateli rodu Přemysl Oráč a Libuše. Kolem 868 se stal knížetem kmene Čechů první hist. doložený P. Bořivoj I., od 874 nebo 875 manžel Ludmily, dcery knížete Pšovanů. 882-884 se P. podřídili Velkomor. říši, Bořivoj I. přijal od Metoděje křest, zal. Pražský hrad a rozšířil jako exponent Velké Moravy svou moc v Čechách. Před 890-894 vládl v Čechách velkomoravský Svatopluk, 895 získali opět vládu P. (Spytihněv I.). V 10.st. upevnili P. své bezprostřední panství v Čechách (Václav I., Boleslav I., Boleslav II.) a za pomoci velké státní družiny ovládli větší část území bývalé Velkomor. říše (Krakovsko, Slovensko, Moravu). Na přelomu 10. a 11.st. dobyli většinu tohoto území pol. Piastovci, ale P. si udrželi vládu v Čechách (s výjimkou 1002-03). Za Oldřicha a Břetislava I. se upevnila panovnická moc a došlo k pokusu o novou expanzi vých. a sv. směrem (dočasné ovládnutí Pováží a Slezska); trvalým ziskem pro P. byla Morava, která od té doby spolu s Čechami tvořila základ č. státu. Přemyslovský stát se vyznacoval vysokým stupněm centralizace státní moci a přes existenci různých údělů pro členy dyn. a boje o trůn si udržel územní celistvost. Podle středověké ideologie č. státu (v 11. - zač. 13.st.) byl ideálním vládcem státu Václav, jehož legitimní moc byla předávána nastolovacím rituálem na Pražském hradě zvoleným panovníkům. Nastolený č. vládce byl dodatečně potvrzen od řím. něm. císaře (tzv. udělení v léno, které mělo zcela symbolický charakter, i když někdy umožňovalo císařům podpořit některého z kandidátů). Výsady č. panovníků byly rozšířeny 1212 Zlatou bulou sicilskou. Za Vratislava II., Vladislava II.(I.) a od 1198 za Přemysla I. Otakara byli vládnoucí Přemyslovci českými králi. Nástupnictví na trůn se zprvu řídilo zásadou seniorátu (od Břetislava I.); po pokusech ve 12.st. se v 1.pol. 13.st. prosadila zásada primogenitury. Za Přemysla I. Otakara, Václava I., Přemysla II. Otakara a Václava II. se č. stát proměnil na vrcholně feud. monarchii. P. vládli 1246-47 (Vladislav) a 1251-76 (Přemysl II. Otakar) v Rakousku, 1301-05 (Václav III. jako Ladislav V.) v Uhrách a 1300-06 (Václav II. a Václav III.) v Polsku. Vymřeli po meči 1306 Václavem III.; česká šlechta uznala za dědičky koruny dcery Václava II., zejména neprovdanou Elišku Přemyslovnu, s níž přešlo přemyslovské dědictví na Lucemburky. Vedlejší větev P. vládla na Opavsku.
