Opavsko
Opavsko, hist. území v sev. části dnešního Severomor. kraje. Původně oblast kmene Holasiců, připojená v 9.st. k Velkomoravské říši a v 10.st. k č. státu. V 10.st. ovládnuto Poláky, definitivně součástí č. státu (Moravy) od doby Břetislava I. Správním centrem území byl v ll.-14.st. Hradec nad Moravicí (sídlo kastelána, později opavských knížat). Ve 13.st. vznikla m. (Opava, Krnov). V 2.pol. 13.st. zde měli majetky královna Kunhuta, jihoč. Vítkovci a Bavorovici a biskup olomoucký (Osoblaha, Ostrava). Asi 1269 udělil Přemysl II. Otakar O. jako vévodství svému nemanželskému synovi Mikoláši I. Opavskému. Mikoláš získal vládu v Opavsku jen dočasně (1288-94, 1306-08); 1318 bylo vévodství uděleno jeho synu Mikolášovi II. (†1365). O. se utvářelo jako samostatná země, která byla lénem č. krále. 1336 získali vévodové opavští vládu ve slezském Ratibořsku; postupné sbližování O. se Slezskem bylo dovršeno až v 17.st. (1659 rozhodnutí opavských stavů). O. bylo již ve 14.st. dále děleno (O., Krnovsko, Hlubčicko, ztráta Prudnicka); ve všech samostatných údělech byly zřízeny podle č. vzoru zemské desky. 1464 získali vládu v O. č. králové; 1491-1501 bylo dočasně v držbě nemanželského syna Matyáše Korvína Jana. 1523 se od O. definitivně oddělilo Krnovsko (držba Hohenzollernů). 1623 obdrželi O. v léno Lichtenštejnové. Vratislavským mírem 1742 bylo Opavsko rozděleno a teprve 1920 část území okupovaného Pruskem (Hlučínsko) připojena k Ceskoslovensku.
