Fridrich I. Barbarossa
Fridrich I. Barbarossa z dyn. Staufů, 1122 - 10. 6. 1190, řím.něm. král od 1152 a od 1155 císař; od l147 vévoda švábský, Konrádem III. určen za krále; spřízněn s Welfy. Jeho polit. se zaměřovala především na Itálii ve snaze obnovit plnou císařskou moc, zejm. nad m. v sev. Itálii. Podnikl šest it. výprav, za podpory it. právniků z Bologne vyhlásil 1158 ideu "božského císařství" (od té doby sv. říše řím.). Spolek lombardských m. (vzniklý 1167) se za podpory papežů ubránil, F. I. B. utrpěl 1176 porážku v bitvě u Legnana. 1184 musel mírem v Kostnici uznat samosprávu lombardských m., která mu přiznala jen nominální svrchovanost. Tento neúspěch vyvážil jen částečně sňatek jeho syna Jindřicha VI. s Konstancií, dědičkou království sicilského (1186). Proti rostoucí moci šlechty se F. I. B. opíral o systematicky budovaná říšská teritoria, spravovaná ministeriály. 1179 podlomil moc Jindřicha Lva (odebral mu Bavorsko a Sasko), 1182 a l186 vystoupil proti integritě č. státu. Zahynul během 3. křížové výpravy do Palestiny v Malé Asii (utopil se při koupání v ř. Göksu).
