Velkomoravská říše
Velkomoravská říše, Velká Morava - tradiční ozn. nejst. západoslovanského státního útvaru, prvního společného státu předků Čechů a Slováků. Vytvořila se zač. 9.st. v již. části Moravy, kde byl ekon. a spol. vývoj nejprogresívnější a kde nejdále dospěl mezikmenový sjednocovací proces. Přímá souvislost s někdejší Sámovou říší není dokázána. V čele V. ř. stála dyn. Mojmírovců, která se opírala o silnou voJ. družinu; význ. pozici si zřejmě udržela velmožská aristokracie. Kolem 833 porazil Mojmír I. nitranského knížete Pribinu a připojil k V. ř. jz. Slovensko. Ve 40.-50. letech 9.st. zesílila snaha sousední východofranské říše o prosazení nadvlády nad sílící Velkou Moravou. Nový velkomoravský panovník Rastislav (vládl 846-870) uznal formální věrnost východofranské říši, ale usiloval zároveň o upevnění faktické nezávislosti své země. 855 vítězně odrazil útok východofranských vojsk. 863 povolal do Velkomor. říše byz. misii Konstantina a Metoděje, aby položila zákl. samostatné círk. organizace nezávislé na východofranských biskupstvích (Pasov, Salcburk). Zavedení slovanského písma a zač. slovanské liter. znamenaly přelom v duchovní kultuře slovanských národů. Krize velkomor. státu 870-871, kdy porážka od Ludvíka II. Němce (869) a rozbroje mezi Mojmírovci přivedly Velkou Moravu krátce do přímé závislosti na východofranské říši, byla překonána nástupem Svatopluka (870-894). Za jeho vlády nabyla V. ř. největšího polit. a kult. významu. Bylo dovršeno vytváření círk. organizace (od 880 arcibiskupství a dvě biskupství, z toho jedno se sídlem v Nitře). K V. ř. bylo přičleněno území Čech, Vislanů, oblast horní Odry, zřejmě Panonii a Potisí s vlivem až do sedmihradských solných dolů a Svatoplukovu moc uznávaly i srbské kmeny v Lužici a v oblasti Sály (odvádění tributu). Svatopluk vedl úspěšné boje s východofranskou říší a dosáhl uznání samostatnosti V. ř. 874 mírem ve Forchheimu s Arnulfem Korutanským a 884 v Tullnu dohodou (s formálním uznáním ,,věrnosti") s císařem Karlem III. Tlustým. Svatopluk získal uznání i od papežské kurie; 880 vydal papež bulu Industriae tuae , kterou vzal V. ř. pod svou ochranu a schválil slovanské písmo a slovanskou liturgii. Spory mezi zastánci latinské a slovanské liturgie řešil Svatopluk hned po Metodějově smrti (885) vyhnáním kněží slovanské liturgie. Po Svatoplukově smrti došlo v důsledku dyn. bojů k vnitřní krizi velkomor. státu, zesílené odpadnutím vedlejších území. Dříve, než se podařilo Mojmírovi II. zkonsolidovat státní a církevní organizaci, bylo 905-906 Mojmírovo vojsko poraženo Maďary, kteří likvidací knížecí družiny zničili velkomor. stát (život na velkomor. sídlištích, jak prokázal archeol. výzkum, existoval dál, ale ne na vyšší státní úrovni). Maďaři své vítězství upevnili 4. 7. 907 poražením vojska východofranské říše u Bratislavy. - Velkomoravská říše byla formujícím se raně feud. státem. Její jádro tvořila velká sídelní centra s hosp. zázemím (nejvýzn. Mikulčice, Uh. Hradiště, Nitra). Podrobné svědectví o vysoké hmotné kultuře V. ř. podal archeol. výzkum v poválečném období. Státní organizace se však ve V. ř. teprve upevňovala; nebyla dotvořena jednotná hradská soustava a daňový systém jako v pozdějším č. přemyslovském státě. - V. ř. byla význ. etapou č. a sl. dějin; byly v ní položeny základy slovanské vzdělanosti a liter., na její polit. a hosp. odkaz navazoval ve změněných podmínkách č. přemyslovský stát a zprostředkovaně ovlivnila i počátky uh. a pol. státu.
