zemětřesení obecně
zemětřesení, krátkodobé rychlé pohyby vyvolané náhlým přemístěním větších hmot v kůře a svrchním plášti Země, šířící se ve formě zemětřesných vln na velké vzdálenosti. Podle příčiny vzniku se otřesy vyvolané přír. silami (z. přirozená) dělí na z. tektonická (jsou nejčastější - asi 90% - a nejsilnější), z. vulkanická (asi 7%) a z. řítivá (asi 3%). Lidská činnost (např. výbuchy) vyvolává z. umělá. Ročně je zaregistrováno asi mil. z., z nichž převážná většina nepůsobí škody; reagují na ně pouze přístroje (v.t. mikroseizmika). Zřídka se vyskytují silná z., při nichž se uvolňuje energie 1017-1018 joulů a dochází ke katastrofálním škodám a ztrátám i desetitisíců lidských životů. Přímo pozorovatelné účinky se posuzují podle mez. stupnic makroseizmických intenzit (v.t. Mercalliho-Cancaniho-Siebergova stupnice), energie podle Richterovy stupnice (v.t. magnitudo). Skody závisejí zejm. na uvolněné energii a na hloubce ohniska pod povrchem Země - při malé hloubce ohniska dochází k větším škodám v poměrně malé oblasti (pleistoseistní oblast), velká z. s hlubokým ohniskem mohou způsobit škody v rozsáhlých oblastech. Z. se vyskytují převážně v tzv. zemětřesných pásmech; znalost akt. zón má význam pro projektování antiseizmických staveb, odolávajících z. předpokládané síly. Intenzívní výzk. se soustřeďuje na možnosti předvídání z.; úspěšné předpovědi by zachránily tisíce lidských životů a zabránily obrovským materiálním škodám.
