vestfálský mír
vestfálský mír, systém mírových smluv ukončujících třicetiletou válku 1618 až 1648. Mírová jednání se konala 1644 až 1648 ve dvou vestfálských městech Münsteru (delegace Francie) a Osnabrücku (delegace Švédska) se zástupci císaře Ferdinanda III. a jeho spojenců v řím.něm.říši; politiku Francie v té době řídil J. Mazarin, Švédska A. G. Oxenstierna, z habsburských diplomatů nejvýzn. M. Trauttmannsdorff. V. m. byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení monarchie rak. Habsburků, Francie a Švédsko státŠvédska]. Švédsko získalo Záp. Pomořany (s Rujanou), Wismar, Brémy, Verden a hosp. kontrolu ústí Vezery, Labe a Odry; Francie města Mety, Toul a Verdun a části Alsaska (Sundgau); Braniborsko Vých. Pomořany, arcibiskupství magdeburské a biskupství halberstadtské a mindenské; Bavorsko si udrželo Horní Falc a Sasko Lužici; Rýnská (Dolní) Falc (v.t. rýnská republika, falcká republika) byla obnovena v rozsahu z 1621 a předána synu Fridricha V. Falckého. Švýcarsko a Nizozemsko přestaly být pokládány za součást řím.něm. říše. Císařská moc v říši se stala zcela závislou na říšském sněmu a říšští stavové obdrželi faktické potvrzení své svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říše). Restituční edikt z 1629 odvolán a náb. poměry upraveny podle stavu z 1624 v duchu zásad augšpurského náb. míru (1555), rozšířeného i na kalvinisty. Habsburské diplomacii se podařilo zatlačit vliv polit. aktivní č. pobělohorské emigrace; v důsledku toho Čechy území, Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburských držav (náb. svobody byly zaručeny jen pro Slezsko) a Habsburkové posílili svou moc v rak., č. i uherských zemích. Mírové smlouvy podepsány 24. 10. 1648, provedení mírových podmínek na území řím. německé říše (úhrada fin. požadavků, stanovení hranic, odchod cizích vojsk) kontroloval 1649-51 norimberský exekuční sněm.
