Pomořany
Pomořany, hist. území na pobřeží Baltského moře; dělilo se na dvě části: Západní Pomořany v oblasti ústí řeky Odry. Pův. osídleny slovanskými kmeny Pomořanů, které v 10.-11.st. dočasně uznávaly pol. svrchovanost. Od zač. 12.st. sdruženy v samostatné pomořanské vévodství, které se stalo předmětem bojů mezi Polskem, řím. něm. říší a Dánskem a od 1231 pak součástí říše. Značná část již. P. obsazena Braniborskem. Křesťanství se šířilo během 12.st.; od 13. do 15.st. bylo obyv. s postupem kolonizace většinou germanizováno. - 1295 P. rozděleny na P.-Wolgast, od 1325 s Rujanou (později tzv. Přední P.) a P.-Štětín (později Zadní P.) V průběhu 14. až 15.st. došlo k rozmachu polit. moci; 1363 se Alžběta Pomořanská stala manželkou Karla IV., vévoda Erik Pomořanský zač. 15.st. králem zemí kalmarské unie. Mocenský nástup zastaven 1420 Hohenzollerny. Koncem 15.st. P. sjednoceny a dosáhly vrcholu svého hosp. a kult. rozvoje (Bohuslav X. Veliký); 1534 přijata reformace. Po vymření vévodského rodu (Bohuslav XIV.) Pomořany 1637 rozděleny mezi Braniborsko (Zadní P.) a Švédsko (Přední P. se Štětínem). V důsledku třicetileté války a upevnění nevolnictví zejm. Zadní P. hosp. zaostávaly. Švéd. území 1720 zmenšeno a 1815 připojeno k Prusku. Od 1945 Zadní P. součást Polska. - Východní Pomořany, území mezi ústím ř. Visly a m. Lęborkem. Od 10.st. součást Polska, po nadvládě řádu něm. rytířů (1358-1454 až 66) nazývány Královské Prusy, po prvním dělení Polska, kdy je získalo Prusko, Záp. Prusy. Po 1. svět. válce navráceny s výjimkou Gdaňska Polsku, za nacist. okupace pod přímou něm. správou. Od 1945 součást Polska.
