říšský sněm
říšský sněm a) v řím.něm. říši nejvyšší stavovské shromáždění; vyvinul se ze sjezdů círk. a světských feudálů povolávaných na císařský dvůr (Hoftage); ve 12.-13.st. shromáždění knížat, od 14.st. též účast říšských hrabat a pánů (říšské stavy). 1489-1806 se dělil na kurfiřtské kolegium, říšskou knížecí radu (s účastí hrabat a pánů příslušných k říšským stavům) a kolegium měst; b) zastupitelský orgán něm. císařství 1871-1918. Poslanci byli voleni podle všeob., rovného, přímého a tajného volebního práva. Byl svoláván a rozpouštěn císařem. Byl zákonodárnou institucí (spolu se spolkovou radou, jíž předsedal říšský kancléř), politiku říše ovlivňoval jen omezeně; c) nejvyšší parlamentní orgán výmarské republiky 19. 1. 1919 zvoleno Ústavodárné shromáždění jako zákonodárný orgán něm. rep., zasedalo ve Výmaru, pak v Berlíně. Po přijetí ústavy byl volen ř. s. na 4 roky. Vláda byla závislá na jeho důvěře, mohl však být rozpuštěn prezidentem. Formálně existoval i po zřízení fašist. diktatury 1933; stal se nástrojem nacist. demagogie.
