Sasko země
Sasko, něm. Sachsen - pův. Míšeňsko, markrabství v držbě Wettinů, kteří při rozšiřování svého panstvi získali 1423 Wittenbersko s titulem saských vévodů a kurfiřtů (uděleny Zikmundem Lucemburským). Od doby Mořice Saského se Míšeňsko již trvale nazývalo S. (kurfiřtské S. - Kursachsen); zahrnovalo kompaktní a hosp. rozvinuté území s m. Drážďany, Míšeň, Lipsko, Chemnitz (1953-1990 jako Karl-Marx-Stadt). Ostatní větve Wettinů (v Durynsku) užívaly jen rodový titul saských vévodů (Sasko-Coburg a Gotha, Sasko-Výmarsko). S. bylo pokládáno za vedoucí zemi luterské reformace. Nebylo clenem Protestantské unie, za neutralitu v době č. stavovského povstání dostalo od Habsburků Lužici (zástavy 1620 a 1624, definitivně 1635 a 1648). Za třicetileté války 1631-35 Sasko spojencem Švédů. 1697-1706 a 1733-63 byli saští kurfiřti zároveň králi Polska. Za Augusta II. Silného vrchol kult. a hosp. rozkvětu S. (výstavba Zwingeru v Drážďanech pro dvorské slavnosti, zal. porcelánka v Míšni). 1706 bylo S. poraženo Švédy (alstranstädtský mír). Za napoleonských válek získali saští kurfiřti 1806 král. titul a 1807-12 spravovali Varšavské knížectví. Na vídeňském kongresu 1814-15 ztratilo S. ve prospěch Pruska Dolní Lužici a Wittenbersko. V rak.-pruské válce spojenec Rakouska, 1867 donuceno vstoupit do Severoněm. spolku (od 1871 součást Německa). Za listopadové rev. 1918 byli Wettinové donuceni k abdikaci, S. tvořilo "svobodný stát" v rámci výmarské rep. V.t. Míšeňsko.
