Habsburkové obecně
Habsburkové, býv. něm. dynastie, která vládla v řadě evr. zemí; jméno podle hradu Habsburg (v kantonu Aargau ve Švýcarsku). Pův. od 11.st. hraběcí rod ve Švábsku. Vzestup H. od 1273, kdy zvolen Rudolf I. Habsburský řím.něm. králem. Po porážce Přemysla II. Otakara se H. zmocnili Rakouska a Štýrska; ve 14.st. dále rozšiřovali svou moc ve východoalpské oblasti (získali 1335 Korutany a Kraňsko, 1363 Tyrolsko, 1374 vnitřní Istrii, 1375 Vorarlbersko, 1382 Terst), zatímco pův. švábské državy (tzv. venkovské země) v důsledku odboje švýc. kantonů ztráceli (bitvy u Margartenu a Sempachu). Řím.něm. korunu udrželi Rudolfův syn a vnuk Albrecht I. a Fridrich Sličný do 1330. Albrechtův syn Rudolf byl 1306-07 č. králem. Rak. vévoda Rudolf IV. padělal privilegium maius, které mělo mj. upevnit jednotu rodové držby. Přesto 1379 země H. rozděleny mezi větev albrechtskou (Dolní a Horní Rakousy) a leopoldskou (ostatní země). Albrechtská linie získala za Albrechta II. řím.něm. korunu a poprvé sjednotila (1437-57) Rakousy a č. a uh. země. Vymřela 1457 Ladislavem Pohrobkem. Leopoldská držela od 1440 řím.něm. korunu již trvale. 1457 zdědila obojí Rakousy a sňatkem Maxmiliána I. s Marií Burgundskou také část zemí vévodů burgundských. Maxmiliánův syn Filip I. Sličný se stal sňatkem s Johanou Šílenou králem Kastilie. Jeho syn Karel V. zdědil Španělsko, Sicílii, Neapolsko a Sardinii. Wormskou smlouvou z 21. 4. 1521 se H. opět rozdělili na dvě větve. Karel V. si ponechal špan., it. a niz. země (větev špan. H.) a jeho bratr Ferdinand I. obdržel něm. země (větev rak. H.). Špan. H. (nejmocnější panovníci tehdejší Evropy) vládli 1580-1640 i v Portugalsku; vymřeli 1700 Karlem II. Rak. H. získali 1526 volbou a později dědičně Čechy a Uhry a 1556 řím.něm. korunu. Z dědictví špan. H. uhájili dnešní Belgii (tzv. Rak. Nizozemí) a většinu Itálie. Vymřeli po meči 1740 Karlem VI. Dědičkou všech zemí H. se na základě pragmatické sankce stala jeho dcera Marie Terezie, která sňatkem s vévodou lotrinským Františkem Štěpánem založila dyn. habsbursko-lotrinskou. Od 1804 vládla tato dyn. s titulem císařů rak. 1918 byla současně s rozpadem Rakousko-Uherska zbavena trůnu - formálně v č. zemích 14.11. 1918, v Rakousku 3.4. 1919 a v Maďarsku (Uhrách) až po dvojím neúspěšném pokusu císaře Karla I. o monarchistický převrat (v.t. Karlův puč) 5.11. 1921. Syn posledního habsburského císaře Otto se zřekl habsburských dyn. nároků teprve 1961.
