Karel IV. český
Karel IV., 14. 5. 1316 Praha - 29. 11. 1378 tamtéž, č. a řím.něm. král a řím.něm. císař; syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Pův. jm. Václav; ke změně jména (podle fr. krále Karla IV.) došlo za jeho pobytu ve Francii. Čtyřikrát ženatý (v.t. Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta Pomořanská), dospělosti se dožilo pět Karlových potomků (Kateřina Lucemburská z prvního sňatku, Václav IV. z třetího sňatku a ze čtvrtého sňatku Anna Lucemburská, Zikmund Lucemburský a Jan Zhořelecký). Karel IV. se 1334 stal markrabím moravským, od 1341 spoluvládce v Čechách. S pomocí papeže Klimenta VI. zvolen 1346 řím.něm. králem, téhož roku po otcově smrti č. králem, 1355 korunován na císaře v Římě. Jako panovník širokého polit. a kult. rozhledu usiloval o zvelebení č. zemí, jež tvořily mocenskou základnu dynastie. Z jeho podnětu zřídil papež 1344 pražské arcibiskupství. Karlovou zásluhou se stala Praha sídelním m. říše (1348 zal. univ. a Nové Město) s řadou význ. staveb (Karlův most, katedrála sv. Víta, kláštery Emauzy a Karlov). 1355 neprosadil proti odporu vysoké šlechty zavedení celozemského zákoníku (Majestas Carolina), 1356 upevnil poměry v říši vydáním Zlaté buly. K č. zemím připojil Braniborsko (1363) a četná zahr. území. Sám byl lit. činný (vlastní životopis Vita Caroli), podporoval umění.
