Univerzita Karlova
Univerzita Karlova, Universitas Carolina, UK - univ. v Praze, zal. 1348 Karlem IV. v přímé návaznosti na nerealizované snahy Václava II.; nejstarší univ. ve stř. Evropě. Největší univerzita v České republice. V.t. insignie. - Podrobně zal. Karlem IV. v přímé návaznosti na nerealizované snahy Václava II.; nejstarší univ. ve stř. Evropě. - Založení pražské univ. předcházelo jednání č. poselstva u papežské kurie, jehož výsledkem bylo privilegium papeže Klimenta VI. z 26. 1. 1347, kterým byl dán základ obecného učení (studium generale) v Praze. Pražská škola dostala právo vyučovat na všech fakultách a pražský arcibiskup se stal kancléřem univ. s právem udělovat univ. hodnosti. O rok později došlo z iniciativy panovníka ke slavnostnímu vyhlášení nové instituce a jejímu začlenění do právního řádu země. Zakládací listina Karla IV., vydaná 26. 4. 1348, zaručovala univerzitě výuku ve všech příslušných oborech, hmotné zabezpečení pedagogů a studentů a výslovně zajišťovala všechna práva, která měla univ. v Paříži a v Bologni. Třetím zákl. dokumentem byl tzv. eisenašský diplom Karla IV. z 1349, jímž byla zaručena panovnická ochrana členů univ. pro cesty a pobyt v Praze. Vztah univ. k domácímu prostředí nejlépe vyjadřuje nejst. univ. pečetidlo, na němž Karel IV. předává symbolicky novou fundaci do ochrany patrona země, sv. Václava. - Středověká univ. byla samosprávnou korporací učitelů a studentů, v jejímž čele stál volený rektor. Jeho povinností bylo nejen řídit a zastupovat univerzitu, ale rovněž vyko návat soudní pravomoc (jurisdikci) nad členy univ. obce. Velkou váhu v životě univ. měly tzv. univ. národy, zaručující svým členům sociální a hmotnou podporu. Rozdělení na národy se důsledně řídilo teritoriálním původem, na jehož zákl. byly ustaveny jeden domácí (český) a tři cizí (bavorský, polský a saský) univ. národy. Vlastní život univerzity se odehrával v kolejích, poskytujících studentům a mistrům učební prostory, příbytky i odpovídající platy. Nejst. profesorskou kolej zal. Karel IV. 1366; dnešní budovu Karolina získal král Václav IV. 1383 jako kolej mistrů, kteří se do ní přestěhovali po rozsáhlé přestavbě o tři roky později. - Výuka na univ. byla organizována ve čtyřech fak.: artistické (svobodných umění, dnešní filoz.), lék., právnické a teol. Představeným fak. (děkanem) byl volen jeden ze stálých profesorů. Výuka na artistické fak. měla průpravný charakter (zákl. orientace ve středověkém scholastickém myšlení, sedm svobodných umění). Student vstupující na univ. v čtrnácti letech musel prokázat znalosti čtení, počítání a lat. gramatiky. Po zaplacení poplatků mohl být připuštěn ke zkouškám, jimiž se získávaly učené hodnosti (grady) bakaláře a mistra, resp. doktora. Nejnižší hodnost, bakalaureát svobodných um., bylo možno získat po dvou letech; studium na teol. fak. zakončené doktorátem trvalo zpravidla 12 let. - Život pražské univ. se plně rozvinul od 60. let 14.st., kdy se těžiště studia, probíhajícího zpočátku v kostelích a bytech učitelů (bursách), přeneslo do univ. prostor. 1372 se vyčlenila práv. fak., která vytvořila samostatnou univ. v čele s rektorem, voleným z řad studentů či bakalářů. Existence dvou paralelních univ. trvala až do 1417-18, kdy pražská práv. univ. zanikla. K největšímu rozmachu UK došlo v 80. letech 14.st., kdy díky početné návštěvnosti studentů z celé Evropy konkurovala pražská univ. univerzitě pařížské. Toto své postavení univ. ztratila založením dalších středoevropských univ., zejm. ve Vídni, v Krakově, Heidelbergu a Kolíně nad Rýnem. - Za Václava IV. přibyly další koleje, obsazované členy č. univ. národa. S tímto obdobím souvisí zejm. založení Betlémské kaple 1391 a předání kaple Božího těla č. univ. národu 1403. Růst sebevědomí příslušníků domácího univ. národa vedl ke konfliktům, které se poprvé projevily při obsazování míst v Karlově koleji 1384. Po příklonu č. mistrů k Viklefovu učení došlo v důsledku následujícího sporu mezi č. a zbývajícími třemi cizími národy k rozdělení univ. na dva tábory. Přestože č. národ byl ve stálé menšině, získal ve fak. sborech a kolejích nejvýzn. pozice. Od 1402, kdy se mistr J. Hus stal kazatelem v Betlémské kapli, získaly univ. události veř. charakter. Reformní univ. křídlo využilo příležitosti pozvání na círk. koncil v Pise a prostřednictvím zásahu Václava IV. změnilo poměr hlasů rozhodujících při všech univ. záležitostech ve svůj prospěch (3: l). Po vyhlášení Dekretu kutnohorského 1409 odešla většina něm. mistrů a studentů z Prahy. Touto událostí začala v historii univ. nová etapa, charakterizovaná zvýšením vlivu panovníka na vnitřní záležitosti univ. a omezením působnosti univ. na region č. zemí. 1417 se pražská univ. pod vlivem myšlenek Jakoubka ze Stříbra, Jana Husa a Jeronýma Pražského přihlásila oficiálně ke kalichu (přijímání laiků pod obojí způsobou), získala význ. postavení v círk. otázkách, avšak v oblasti polit. moci ustupovala stále více do pozadí. Po 1419 téměř zastavila svou faktickou činnost, která byla obnovena až po Zikmundově návratu do Čech. Přestože v pohusitském období došlo k zal. dvou nových studentských kolejí, snížil se počet profesorů i studentů, byly obsazovány jen některé koleje a výuka až do zač. 17.st. probíhala pouze na artistické fak. Od 60. let 15.st. byl na univ. povolen vstup výhradně kališníkům. Tím se univ. změnila v zemský ústav, orientovaný na měšťanské studenty z utrakvistických oblastí Čech. V 16.st. došlo k pozvolnému pronikání nových myšlenek na univ. půdu. Pod vlivem náb. poměrů v zemi se část mistrů začala přiklánět k luterství a jednotě bratrské. Generace Matouše Collina z Chotěřiny prosazovala human. disciplíny, které koncem 16.st. na univ. zcela převládly. Nejvýzn. pokus o univ. reformu 1609 (obnova všech fakult, povznesení výuky na vyšší stupeň) však byl realizován jen částečně (zrušení celibátu profesorů, zavedení pevného učebního řádu). Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře sdílela univ. osud poražených. Rektor J. Jessenius byl popraven, J. Campanus Vodňanský přestoupil ke katolicismu a část studentů i učitelů odešla ze země. Jezuitský řád, který 1556 zal. v pražském Klementinu samostatnou vysokou školu (teol. a filoz. fak.) s právem univ. promocí (od 1616), se pokusil o připojení obnovené lék. a práv. fakulty k této škole po 1622. Pro odpor pražského arcibiskupa Arnošta Harracha došlo k definitivnímu rozhodnutí sporu až 1654 dekretem císaře Ferdinanda III., který spojil všechny čtyři fakulty do obnovené Karlo-Ferdinandovy univ., jíž určil jako nejvyšší orgán akademický senát v čele s rektorem a při níž vytvořil nový úřad superintendanta jako zástupce státu. Tříleté studium na filoz. a čtyřleté na teol. fakultě, řízené účinně jezuitským studijním řádem, přitahovalo v té době více studentů než tzv. světské (tj. lék. a práv.) fakulty. Zrušením jezuitského řádu 1773 přešla univ. pod patronaci státního aparátu. Již předtím však sílil trend státního dohledu prostřednictvím studijních řádů, zřízením instituce fakultních direktorů (1752-53) a rozdělením fakult na profesorské sbory a doktorská kolegia (1760). Pražská univ., která 1782-85 prošla rozsáhlými studijními reformami (zrušení univ. jurisdikce, umožnění studia nekatolíkům, zavedení něm. jazyka místo latiny) se spolu s ostatními vysokými školami rak. monarchie přetvořila v centralisticky řízený státní ústav, jehož hl. úlohou byla výchova kvalifikovaného byrokratického aparátu. Vývoj univerzity v 19.st. vyznačovaly dvě zákl. tendence. První bylo posilování vnitřní autonomie spolu se snahou o zvědečtění výuky, druhou pronikání češtiny jako přednáškového jazyka. Požadavek rovnosti češtiny a němčiny včetně požadavku prosazení akademických svobod byl obsažen v peticích pražské univ. z 1848. Po porážce rev. provedl rak. stát v období 1849-50 závažné studijní reformy, jimiž byla posílena vnitřní samospráva univ., byla zrovnoprávněna filoz. fakulta, která přestala mít průpravný charakter, a byly zavedeny věd. doktorské tituly. České přednášky se konaly na všech fakultách od 1848. Emancipační vývoj byl dovršen 1882, kdy došlo k rozdělení pražské univ. na dvě samostatné školy s č. a něm. vyučovacím jazykem. Prvním rektorem č. univ. se stal V. V. Tomek. 1882 začala činnost české filoz. a právnické fakulty, 1883 fakulty lék. a 1891 č. bohoslovecké fakulty. Do konce 19.st. měla č. univ. dvojnásobný, později téměř trojnásobný počet studentů než univ. německá. V průběhu své existence se č. univ. stala význ. centrem rozvíjející se věd. práce na domácí půdě. Po vzniku ČSR došlo zákonem z 1920 k úpravě poměru mezi oběma pražskými univ. Česká získala obnovený titul Univerzita Karlova, přičemž na obou školách byly otevřeny přírodovědecké fakulty. 17. 11. 1939 byla UK uzavřena nacisty. Něm. univ., která získala statut říšské vysoké školy, dále existovala jako jediná pražská univ. až do května 1945, kdy byla zrušena dekretem prez. rep. Před skončením války však byly ještě z Prahy odvezeny nejst. univ. insignie (žezlo rektora a fak. filoz., lék., práv. a teol.) spolu s význ. částí univ. archívu. - Vývoj po osvobození přinesl UK výrazné změny. Došlo k podstatnému zvýšení počtu pedagogů a studentů; byly vytvořeny pobočky lék. fak. v Hradci Králové a v Plzni (1945), vznikla pedag. fak. (1946) a oddělila se teol. fak. (1950). Novým vysokoškolským zák. z 1950 byla zásadním způsobem změněna struktura školy a výuky: zákl. článkem výuky se staly katedry, délka studia byla určena na 4-6 let, byly stanoveny jednotné učební plány. Od 1953 se podstatně zvýšil počet fakult a studium bylo zpřístupněno všem sociálním vrstvám. Od 1969, kdy vznikla farm. fak. v Hradci Králové, má UK 13 fakult: filoz., práv., pedag., žurnalistiky, všeob. lék., dětského lék., lék. hygienickou, lék. v Plzni, lék. v Hradci Králové, farm. v Hradci Králové, přírodovědeckou, mat.-fyz., tělesné výchovy a sportu. Ve školním roce 1985-86 bylo na UK 18 756 studentů (14 925 denního studia), z toho ll 116 žen. Ročně ukončí studium na UK více než 3 000 absolventů. V.t. insignie.
