kreacionismus
kreacionismus [-nyz-] 1. liter. směr zal. v letech 1.svět. války chilským básníkem V. Huidobrem, hlásal magickou schopnost poezie vytvářet nový, ideální svět. 2. filoz. náboženské učení o stvoření světa bohem z ničeho. Je charakteristickým rysem teistických náboženství - judaismu, křesťanství a islámu. Vlivem panující kř. ideol. ve středověku a zač. novověku přijímala většina evr. filozofů a přírodovědců až do 18.st. kreacionistický výklad vzniku světa podle bibl. legendy. Tak I. Newton vysvětloval vznik elementárních částic hmoty a prvý impuls, uvádějící v chod hvězdné systémy, boží vůlí; podle C. Linného bůh stvořil druhové, resp. rodové formy organismů; G. Cuvier připisoval opětovné stvoření nových skupin organismů po geol. katastrofách bohu atd. Zatímco teismus předpokládá neustálé tvůrčí zásahy boha do běhu světa, deismus omezuje činnost boha na výchozí akt stvoření světa. - K. v kosmogonii, biol., psychol. (stvoření duše bohem) je opouštěn, neboť je v rozporu se zákony zachování hmoty a pohybu, s Darwinovou evoluční teorií a dalšími věd. fakty, objevy a principy.
