islám
islám [arab. poddání se bohu], nejml. ze svět. monoteistických náb. (počtem vyznavačů druhé po kř.), rozšířené v Asii, Africe a Evropě, malé skupinky v Americe; státní náb. v arab. zemích (kromě Libanonu), v Afghánistánu, Bangladéši, Indonésii, Iránu a Pákistánu, do 1928 v Turecku. Vyznavači i. jsou muslimové (nesprávně mohamedáni). - I. vznikl na zač. 7. st. v záp. Arábii na zákl. učení proroka Muhammada, které obsahuje prvky judaismu, kř., hanífismu (první arab. monoteistické učení), zarathuštrismu a některých staroarab. kultů. I. není pouhým souhrnem prvků těchto učení, ale samostatným způsobem využívá podněty jiných učení k vytvoření vlastního systému. Jako celek se vyznačuje filoz. a náb. jednoduchostí a přístupností; jeho etické a sociální učení bylo jedním z důvodů rychlého rozšíření islámu. Muhammadovo učení je obsaženo v koránu (posvátná kniha muslimů) a je doplněno hadíthem a sunnou. Zahrnuje předpisy, které upravují život jednotlivce i nové (islámské) spol. (umma). Tím byl dán zákl. nové spol. organizaci Arabů, jejichž společnost byla do té doby organizována na rodovém a kmenovém zákl. Pův. pokrevní svazky byly nahrazeny náb. a práv. předpisy. V 8.-l0.st. byly vypracovány klasické systémy islámského práva (fikh), od 8.st. se rozvíjela věda (filoz., přír. vědy, spol. vědy), navazující v mnoha směrech na ant. a kř. tradice. - Podstatou i. je důsledná víra v jediného boha (Alláh, stvořitel nebe a země a všeho, co je na nebi a na zemi), v nesmrtelnost duše, v poslední soud a posmrtnou odměnu člověka, který je podle i. bytost nadaná svobodnou vůlí, a tudíž odpovědná za své jednání (posmrtná odměna v ráji nebo trest v pekle). Muslimům je uloženo dodržování pěti zákl. zásad (tzv. sloupy islámu): šaháda - vyznání víry, tj. monoteismus s uznáním Muhammada jako božího posla; salát pět modliteb denně podle stanoveného obřadu; zakát - náb. daň ve formě 1/40 příjmů; saum - půst v měsíci ramadánu (devátý měsíc lunárního kalendáře); hadždž - pouť do Mekky. Za určitých okolností mohou být někteří lidé od některých povinností osvobozeni (těhotné ženy od půstu, chudí od daně). Striktně jsou stanoveny zákazy (lichva, požívání vepřového masa a alkoholických nápojů), povolena je polygamie (nejvýše čtyři manželky, kterým musí být zaručena stejná životní úroveň). Jednou z povinností muslimů byla účast ve vyhlášené svaté válce (džihád), slibující nejvyšší odměny v posmrtném životě (džihád považují za sloup víry cháridžovci). To se stalo jednou z příčin rozsáhlé arab. expanze do Asie, Afriky a do Evropy v 7.-13.st. Po Muhammadově smrti (632) došlo v důsledku mocenských bojů mezi jeho příbuznými a rodovou šlechtou Mekky k rozštěpení muslimské obce na dva hl. směry existující dodnes - na sunnity a šíity. Sociální, polit. a náb. rozpory vedly v dalším vývoji ke vzniku mnoha sekt a hnutí, z nichž mnohé existují dodnes (asasínové, drúzové, cháridžovci, ibádovci, ismáílovci, karmaté, murdžíovci, wahhábovci). Od 8.st. byl i. ovlivňován racionalistickou filoz. teol. zaměření (filoz.-náb. škola mu'tazila), což vedlo mj. k vytvoření racionalistické teol., využívající dial. metody při dokazování náb. pravd (kalám). Od 10.-11.st. vznikaly mystické směry (súfismus), šířené zejm. dervíši perského, později i tureckého pův. Vznikala mystická bratrstva, jejichž učení mělo velký vliv zejm. mezi lid. vrstvami. Částečně pronikl mysticismus i do ortodoxního učení (al-Ghazálí). V různých částech světa přejímal i. prvky místní tradice a mezi laickou veřejností nearabských zemí získal někdy velmi neortodoxní podobu. Od pol.19.st. vznikaly v islámských zemích nové sekty a směry, které odrážejí zájmy místní vládnoucích vrstev a usilují o přizpůsobení i. změněným hosp. a polit. podmínkám (panislamismus). Hnutí uvnitř i., podbarvená náb. a polit. otázkami muslimského světa, trvají dodnes (znovuoživení učení i. v podmínkách soudobého světa). - Hosp., polit. a náb. právní jednota islámu se odrazila v oblasti kultury ustálením pojmu islámská kultura.
