darwinismus
darwinismus [-nyz-], mater. teorie evoluce organismů na Zemi, zal. na názorech Ch. R. Darwina. 1858 přednesl Darwin v Londýně na schůzi Linnéovy spol. hl. myšlenky teorie přír. výběru (selekce); 1859 tyto myšlenky uveřejnil v knize O vzniku druhů přírodním výběrem. Darwin jako první svými poznatky postavil učení o evoluci organismů na věd. základ. - D. studuje zákonitosti hist. vývoje organismů. Darwin objevil nejdůl. faktor vývoje živé přírody, přirozený výběr, při němž na rozdíl od umělého výběru vyvolávaného člověkem hraje hl. roli prostředí organismu. Podle Darwina spočívá přirozený výběr "v přežití nejlépe přizpůsobených organismů", v důsledku čehož pak na základě proměn dědičnosti, která není adekvátní působení vnějšího prostředí, dochází k vývojovým změnám. V "boji o přežití", v němž se projevuje vzájemné působení organismů a prostředí, přežívají formy nejlépe přizpůsobené daným podmínkám životního prostředí. Darwin dokázal, že vyvrcholením vývoje organismů je vznik a vývoj člověka z nejvyšších živočichů typu lidoopů. Hl. předchůdci d.: J. B. Lamarck, G. L. L. Buffon, K. F. Wolff, E. Darwin, K. F. Rulje, A. A. Kaverzněv. Hl. stoupenci d.: T. H. Huxley, E. Haeckel, bratři (A. O. a V. O.) Kovalevští, I. M. Sečenov, K. A. Timirjazev, I. Mečnikov, V. V. Dokučajev, I. V. Mičurin, I. P. Pavlov, u nás hl. L. Čelakovský st., A. Frič, F. Vejdovský. D. je pro současnou vědu i filoz. aktuální, i když nové objevy v oblasti molek. biol. vedou k tomu, že současný d. mění v některých ohledech svou formu. V 60. letech 20. st. vznikla nová syntetická disciplína, evoluční biol., jejíž součástí je studium evoluce na molek. úrovni.
