šlechta v č. zemích
šlechta v č. zemích, vedoucí vrstva spjatá s raně feud. státem (panovnická družina) se vytvářela v okolí velkomor. Mojmírovců a č. Přemyslovců; nejmocnější velmožové sídlili na vl. dvorcích v okolí předních hradišť. Feud. š. se formovala v průběhu 12. a na zač. 13.st. v souvislosti s rozvojem kolonizace a upevňováním polit. a voj. moci předních rodů. Přibližně od pol. 13. století došlo k upevnění šlechtické pozemkové držby výstavbou hradů; k nejvýzn. šlechtickým rodům patřili Hrabišici (páni z Rýzmburka), Vítkovci (Rožmberkové, páni z Hradce, Krumlova, Landštejna), Drslavici (páni z Rýzmberka), Markvartici (páni z Lemberka, Vartenberka, Valdštejna, Michalovic), Ronovci (páni z Lichtenburka, Lipé, Dubé), Šternberkové, Bavorové ze Strakonic, Benešovici, Buzici. V poslední čtvrtině 13.st. byla omezena moc panovníka (ovládnutí zemského soudu š.); polit. práva a majetková privilegia š. v Čechách a na Moravě uzna1 1310 a 1311 Jan Lucemburský; š. si je dokázala vynutit i proti centralizačním snahám Karla IV. Od zač. 15.st. vystupují č. páni jako druhý (vedle panovníka) subjekt Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Lužice). Š. se z větší části postavila na stranu husitství a dosáhla tím dalšího posílení své polit. moci a držby; zároveň však byla nucena uznat politickou rovnoprávnost měst. Z řad š. pocházela většina husitských hejtmanů; někteří z nich se povznesli mezi nejvyšší š. (Smiřičtí ze Smiřic). K nejbohatším šlechtickým rodům se dále zařadili hl. Pernštejnové, páni z Kunštátu, z Rožmitálu, z Gutštejna, Lobkovicové, Švamberkové, Slikové (měšťanskoúřednického pův.). V 15. až 17.st. se česká š. dělila na panský a rytířský (vladycký) stav. Po nástupu Habsburků usilovala š. o omezení absolutistických snah panovníka (stavovská opozice). Náb. rozpory, zostřující se od přelomu 16. a 17.st., však vedly k politickému rozdělení š. Radikální proluterské křídlo š. vyvolalo č. stavovské povstání 1618-20, které bylo poraženo lépe organizovanou mocí Habsburků. Habsburkové využili svého vítězství k nastolení absolutismu a ke zlomení polit. moci č. š.; tomuto účelu byla podřízena konfiskace majetku č. š. a jeho rozdělování mezi císařské důstojníky cizího pův., likvidace zemského šlechtického práva (zavedeno Obnovené zřízení zemské) a zrušení privilegovaného postavení češtiny v zemských úřadech. V důsledku tohoto vývoje zbývající, kat. část č. š. (Valdštejnové, Slavatové, Lobkovicové, Kinští, Černínové, Kolovratové, Žerotínové, Sternberkové, Vrtbové, Kounicové) splývala s nově příchozí š. (Trauttmannsdorffové, Clamové, Piccolominiové, Schwarzenberkové) a postupně se odnárodňovala. Č. nár. obrození získalo u š. malou odezvu. Š. podporovala jen zemský patriotismus; to bylo příčinou jejího vyřazení z č. polit. dění od sklonku 19. st. Feud. práva š. zrušena 1848-1849, šlechtické tituly po vzniku ČSR.
