vídeňský mír přehled
vídeňský mír, 1. mírová smlouva mezi č. králem Přemyslem II. Otakarem a uh. králem Bélou IV., ujednaná po porážce Uhrů v bitvě u Kressenbrunnu (12. 7. 1260); Přemysl získal vévodství štýrské a Ptuj. Mírové podmínky potvrzeny 31. 3. 1261 ve Vídni biskupy pasovským, olomouckým a pražským; 2. mírová smlouva mezi Přemyslem II. Otakarem a řím.něm. králem Rudolfem l. Habsburským; uzavřena před Vídní 21. 11. 1276 po vítězném Rudolfově tažení do rak. Podunají a po vzpouře šlechty alpských zemí a části č. šlechty (Vítkovci, Boreš z Rýzmburka) proti Přemyslu II. Otakarovi. Č. král uznal Rudolfa za řím.něm. krále, zřekl se Rakouska, Štýrska, Korutan, Kraňska, marky vindické, Pordenone (v sev. Itálii) a Chebu a slíbil vrátit uh. králi uh. korunovační klenoty a obsazené hrady; Rudolf l. Habsburský uznal Přemyslovu vládu v č. zemích a zavázal se vzít na milost Přemyslovy stoupence v alpských zemích, zejm. ve Vídni. Obdobně byl Přemysl zavázán nepotrestat č. šlechtice za jejich odboj. Smlouva dále ustanovovala dvojí dyn. spojení mezi Habsburky a Přemyslovci (později uskutečněn jen sňatek Václava II. s Gutou). Vládcem Korutan, Kraňska a marky vindické se stal Filip Sponheimský, Rakousko a Stýrsko si ponechali pod přímou správou Habsburkové. Vídeňský mír byl brzy dvakrát obnoven (6. 5. 1277, 12. 9. 1277), ale nezabránil nové válce mezi Přemyslem II. Otakarem a Rudolfem I. Habsburským 1278; 3. mírová smlouva, kterou uzavřel 23. 6. 1606 bratr císaře Rudolfa II. arcivévoda Matyáš s vůdcem povstalých uh. a sedmihradských stavů S. Bočkajem. Bočkaj získal Sedmihradsko a tři východouh. stolice, uh. šlechtě byla zaručena její polit. privilegia a potvrzena náb. svoboda pro uh. stavy. Na smlouvu navazoval žitvatorocký mír s osmanskou říší; císař Rudolf II. odmítal obě smlouvy uznat, 1608 však byly potvrzeny uh. sněmem; nespokojenost uh. stavů s Rudolfem využil arcivévoda Matyáš k vlastní kandidatuře na uh. trůn; 4. vídeňský mír 1735, mír ukončující válku o dědictví polské; předběžně ujednán (3. 10. 1735) a posléze ratifikován (18. 11. 1738) ve Vídni. Tchán fr. krále Stanislav I. Leszczynski se vzdal nároků na pol. trůn ve prospěch saského kurfiřta Fridricha Augusta III. náhradou za Lotrinsko. Lotrinský vévoda František Štěpán (snoubenec a následně manžel Marie Terezie, pozdější císař František I.) obdržel Toskánsko. Císař Karel VI. postoupil špan. Bourbonům Neapolsko a Sicílii za Parmu a Piacenzu a zrušil výsady obch. společnosti v Ostende, aby získal souhlas Velké Británie a Nizozemska s pragmatickou sankcí. V.t. vídeňský mír přehled; 5. mírová smlouva z 30. 10. 1864; ukončila válečný stav mezi mocnostmi něm. spolku a Dánskem (prusko-rak.-dánská válka); Dánsko ztratilo Holštýnsko, Slesvicko a Lauenbursko, které přešly pod pruskou a rak. správu; 6. mírová smlouva mezi Rakouskem a Itálií po rak.-pruské válce 1866 (paralelně uzavřen pražský mír 1866); Itálie získala Benátsko, její nároky na již. Tyroly a Istrii byly odmítnuty; Francie si za zprostředkování podržela protektorát nad papežským státem. - V.t. schönbrunnský (vídeňský) mír.
