Neapolsko
Neapolsko, království neapolské býv. stát v již. Itálii; pův. byz. správní oblast s centrem v Neapoli, od 8.st. fakticky nezávislé vévodství; válčilo se Saracény a s Langobardy, užívalo služeb normanských bojovníků. 1138-40 ovládnuto Rogerem II. a připojeno ke král. sicilskému. Od 1194 pod vládou Štaufů, 1266 dobyto Anjouovci. Po sicilských nešporách 1282 ztratili Anjouovci Sicílii a N. se stalo samostatným král. Z anjouovské dyn. v N. vládli Karel I. z Anjou, Karel II., Robert l., Jana l., Karel III. z Drače, Ladislav a Jana II.; v boji o nástupnictví mezi ml. větví Anjouovců a aragonskou dyn. zvítězil 1442 Alfons l. (V.). Po něm N. obdržel Ferdinand l. (Ferrante). Proti jeho vládě vystoupil s nároky na dědictví po Anjouovcích fr. král Karel VIII. (v.t. italské války 1495-1559). 1494 se stal králem neapolským Ferdinand II. (Ferrantino); zároveň ohlásil své nároky na N. Ferdinand II. Katolický. V bojích o N. 1494-1506 dočasně ovládli zemi Francouzi (1405) a 1501 bylo N. rozděleno mezi Karla VIII. a Ferdinanda II. Katolického; 1504 získal vládu definitivně Ferdinand II. Katolický. Jeho dědici na neapolském trůnu byli 1517-1713 špan. a 1713-35 rak. Habsburkové. 1735 získal N. a Sicílii špan. infant Karel, ale obě země (v.t. Království obojí Sicílie) nesměly být spojeny se Španělskem; za vlády Karla III. (VII.) osvícenské reformy. 1799 dobylo N. fr. rev. vojsko a byla vyhlášena parthenopská rep. Francouzi byli dočasně vytlačeni z Itálie Suvorovem; 1806 ovládl N. Napoleon l., který předal vládu v neapolském král. 1806 svému bratru Josefovi Bonapartovi a 1808 svému švagrovi J. Muratovi. 1816-60 N. součástí Král. obojí Sicílie, od 1861 Itálie.
