Vídeň
Vídeň, něm. Wien (ang. Vienna), hl.m. a nejmenší spolková země Rakouska, na Dunaji ve Vídeňské pánvi; 415 km2, 1,52 mil. obyv. (2002) srov. 1,53 mil. obyv. (1984). Polit., kult. a hosp. středisko Rakouska. Sídlo rakouské vlády a parlamentu. Rak. akademie věd (zal. 1847), několik univ. (zal. 1365, 1767, 1872, 1898), technika (zal. 1815) a jiné vysoké školy, věd.výzk. ústavy, knihovny, archív, muzea, galerie, div., opera, bot. a zool. zahrada, špan. jezdecká škola (zal. 1572). Sídlo mez. organizací (UNO-City). Hist. jádro m. ohraničuje okružní Ringstrasse; got. Svatoštěpánský dóm (s věží 136 m vysokou), Hofburg (15.st.). Na JZ zámek Schönbrunn s parkem. Na okraji V. se rozkládají moderní obytné čtvrti. Zábavní park Prater, Donauturm. Na SZ vinařství. - Na místě V. stála Vindobona, pův. ilyrské, od 4.st. př.n.l. kelt. sídliště, od 1.st. řím. voj. tábor. Ve 3.st. město (jeho opevnění později opět užito ve středověku); kolem 400 zpustošeno Góty, 433 zničeno Huny. Koncem 11.st. doložen přístav a nový rozvoj osídlení. Od 1130 pod panstvím Babenberků, 1137 ozn. jako město (civitas), kolem 1150 ve V. zal. markrabě Jindřich II. Jasomirgott falc (Am Hof) a m. rozšířil. Za vévody Leopolda VI. získala V. m. práva (1221), 1237 povýšena na ríšské m. Hosp. rozkvět za Přemysla II. Otakara (účast vídeňských měšťanů v důl. správních funkcích, zal. hrad Hofburg). 1276 se V. stala sídlem Habsburků (do 1918). Po povstání 1288 ztratila část svých práv. K novému rozkvětu došlo s podporou vévody Rudolfa IV. (1356 zahájena přestavba Svatoštěpánského dómu, 1365 zal. univ.). 1496 zal. biskupství (od 1723 arcibiskupství). Po 1526 se Vídeň stala sídlem prvních centrálních institucí soustátí rak. Habsburků, 1526 zároveň omezena její práva ve prospěch panovníka (Ferdinanda I. Habsburského). 1529 poprvé obležena Turky. Od 1611 stálé hl.m. řím. něm. císařství. 1619 ohrozilo V. dvakrát vojsko č. stavů. V 17.st. se stala rozhodujícím polit. centrem rak. monarchie (pokles významu Prahy v důsledku bělohorské porážky). 1683 podruhé obležena tureckým vojskem; obraně V. veleli G. Starhemberg a K. Kaplíř ze Sulevic. 12. 9. 1683 byli u Vídně poraženi Turci pol. králem Janem III. Sobieským a spojeným vojskem říše pod velením Ludvíka Viléma I. V 18.st. se V. stala význ. evr. kult. centrem (zejm. hudba - Ch. W. Gluck, F. J. Haydn, W. A. Mozart; rozvoj divadel, školství); za vlády Marie Terezie byla dovršena centralizace říše rak. Habsburků (ústřední úřady ve Vídni); u V. byl vystavěn císařský zámek Schönbrunn. 1766 Josefem II. otevřen dvorský zábavní park Prater i pro vídeňské obyv. Při prvním sčítání lidu 1754 měla V. 175 400 obyv. 1804-1918 hl.m. rak. císařství. Za napoleonských válek byla V. 1805 a 1809 obsazena fr. armádou, 1814-15 místo konání vídeňského kongresu. V 1.pol. 19.st. rozvoj měšťanského stylu (biedermeier). 13. 3. 1848 svrhla rev. ve V. metternichovský absolutismus; V. se stala sídlem ústavního říšského sněmu, v květnu 1848 uprchl dvůr z V. do Innsbrucku. Vídeňské povstání 1848 bylo potlačeno armádou A. K. F. Windischgrätze a obyv. vystaveno perzekuci. 1861 obdržela m. samosprávu. V 2.pol. 19.st. a na zač. 20.st. patřila V. k evr. kult. a věd. centrům; stala se zároveň nejvýzn. prům., bankovním a dopravním střediskem Rakousko-Uherska a od 1867 sídlem říšské rady a ústředních orgánů Předlitavska. 1873 se zde konala svět. výstava. Počet jejího obyv. v důsledku industrializace prudce vzrůstal; 1900 měla 1 764 957 obyv., z toho asi 106 000 Čechů (7,1 %). Došlo k nové reprezentativní výstavbě v centru m. (Ringstrasse), na přelomu 19. a 20.st. se uplatnila vídeňská secese. Hosp. situace velkoměsta se ztížila po 1.svět. válce, když přestalo být centrem velkého státu a stalo se hl.m. Rak. rep. (měla jen 12% býv. rozlohy a počtu obyv. Rakousko-Uherska). V únoru 1934 ve V. obranný boj proti nastupujícímu klerofašismu. 1938 V. okupována za anšlusu Rakouska nacist. něm. armádou. Za 2.svět. války 52 spojeneckých let. náletů na V. (zničeno 21% domů). 13. 4. 1945 osvobozena Sov. armádou, 1945-1955 obsazena vojsky čtyř mocností. V poválečném neutrálním a dem. Rakousku místo důl. setkání a mez. jednání mezi představiteli kap. zeměmi a sov. blokem, sídlo řady mez. organizací (OPEC), od 70.let třetí město OSN (po Ženevě a New Yorku; výstavba centra OSN na levém břehu Dunaje). - Význ. manufaktura tvrdého porcelánu zal. 1718 C. I. Du Paquierem (druhá nejst. v Evropě), 1744-74 císařská, činná do 1864. V prvním období, do 1744, vyráběno nádobí podle východoas. stylu, později jídelní soubory především s vegetabilní výzdobou, žánrové rokokové figurální plastiky i biskvitové podobizny; v posledním období převládal klasicismus, následující historismus znamenal úpadek. Značeno znakem m. Vídně, zpočátku reliéfním, později modře kresleným. - Prům. stroj., el.tech., ocelářský, chem., potr., oděvní, energetiky. Dop. křižovatka (žel., silniční; podzemní dráha, mez. letiště Schwechat, ř. přístav).
