Karel III. Bourbon
Karel III. z rodu špan. Bourbonů, 20. 1. 1716 - 14. 12. 1788, od 1759 špan. král; syn Filipa V. z Anjou. 1731 zdědil Parmu a Piacenzu, které ztratil vídeňským mírem 1735; získal, za podpory Francie a Španělska, vládu na Sicílii a v Neapolsku. 1759 nastoupil po nevlastním bratrovi Ferdinandovi VI. (1713-1759, vládl od 1746) na špan. trůn, zatímco Neapolsko přenechal nezletilému synovi Ferdinandovi IV. V sedmileté válce podporoval Francii, v severoamer. válce za nezávislost vystoupil proti Británii. Uzavřel mír a obch. dohodu s Marokem, osmanskou říší a Alžírskem. Vládl v duchu osvícenského absolutismu. Podporoval hosp. země a liberalizoval obchod s koloniemi. Omezil moc církve, 1767 podepsal dekret o vypovězení jezuitů.
