církev obecně
církev [řec.], druh náb. organizace, spojující stoupence určitého náb. na zákl. společné víry a kultu. Pro c. na rozdíl od sekty či denominace jsou typické: více či méně rozpracovaný systém článků víry a kultu, hierarchický ráz, centralizované řízení a dělení stoupenců na duchovenstvo (klérus) a prosté věřící (laiky). C. plní polit., právní a ideol. funkce. K c. patřili všichni členové spol., odloučení od c. bylo těžkým trestem; příslušnost k c. se nezakládala na volbě, nýbrž na rodových a nár. tradicích. Postavení a úloha c., především primárních církevních komunit, se mění v důsledku industrializace a urbanizace, odloučení bydliště od pracoviště, zesílení sociální mobility obyv., masového rozšíření náb. indiferentismu a volnomyšlenkářství. Mnozí příslušníci c. pociťují svůj vztah k c. jako čistě formální. Stírají se stále více dřívější rozdíly mezi c. a sektou; žádná c. již nezahrnuje veškeré obyv. státu. Některé sekty se stávají masovými, ztrácejí svou dřívější uzavřenost a jejich původní odmítání daného spol. pořádku se nezřídka mění v konformismus.
