mariánský kult
mariánský kult, uctívání Marie-bohorodičky (Panny Marie) v kř. církvi, jež přerostlo z pův. indiferentního náb. projevu do spontánního výrazu náb. úcty a stalo se oficiální součástí katolicismu. M. k. se utvářel současně s mýtem o bohočlověku Ježíši Kristovi pod vlivem pohanských kultů bohyň plodnosti a matek-bohyň (Eset, Astarté, Astarot či Ištar). Dlouhé spory vedené uvnitř církve o roli Panny Marie v kř. věrouce vyvrcholily na efezském círk. koncilu 431, kde byla Maria oficiálně prohlášena za bohorodičku. Katolicismus vyhlásil některá dogmata (1854 o neposkvrněném početí Marie v lůně její matky Anny, 1950 o nanebevzetí bohorodičky po smrti, 1964 vyhlášení bohorodičky za matku církve), která pravoslaví a protestantismus odmítly. - M. k. upírající se k ideálu zbožnosti a kř. pokory byl značně rozšířen mezi lidovými vrstvami (poutní místa), zejm. díky větší srozumitelnosti než abstraktní teol. konstrukce Trojice boží. Role Marie jako milosrdné zprostředkovatelky pro lidí před bohem se promítla do řady círk. svátků a liturgických úkonů, stala se jednou z klíčových složek kat. zbožnosti a symbolikou trpitelského mateřství zdrojem umělecké inspirace (Michelangelo, Raffael, A. Dürer). Význ. úlohu sehrál m. k. v procesu utváření lid. náb. obraznosti, z níž čerpala svou životní sílu zejm. dynamicky proměnlivá forma baroka.
