Ježíš Kristus
Ježíš Kristus [hebr. Ješu či Jozue, řec. Iésus; přídomek z řec. Christos, pomazaný], Ježíš z Nazaretu, Ježíš Nazorejský a též Ježíš Nazaretský - mytický zakl. kř.; ústřední postava Nového zákona (evangelií) a kř. náb. v mýtu bohočlověka zrozeného z panny a vykupujícího mučednickou smrtí na kříži prvotní hřích lidstva. Podle líčení evangelií se J. K. narodil za vlády císaře Augusta v Betlémě v Judeji, mládí prožil u svých rodičů (tesaře Josefa a jeho ženy Marie, označované jako bohorodička či Panna) v galilejském Nazaretu. Když dospěl, přiklonil se k hnutí Jana Křtitele (baptisté); od svého 30. roku kázal Židům v Palestině nové učení zal. na judaismu, avšak s mnoha novými prvky. Žid. obyv. v něm spatřovalo Mesiáše (Christos, pomazaný), který je zbaví nadvlády Říma. J. K. údajně putoval po zemi se svými učedníky, konal zázraky a hlásal brzký příchod "božího království" na zemi. Svou kritikou oficiálního žid. náb. se dostal do střetu s žid. hierarchií i s pravověrnými farizeji. To vedlo k jeho vydání do rukou řím. místodržitele Pontia Piláta, který jej dal po počátečním váhání popravit na kříži jako buřiče. Podle bibl. legendy vstal J. K. třetího dne z mrtvých, zjevil se několikrát svým učedníkům a poté vstoupil na nebesa, odkud se údajně vrátí v den posledního soudu, aby soudem živých i mrtvých završil své poslání. Tato víra, vzniklá pod vlivem archaických orientálních kultů umírajících a znovuvzkříšených bohů, se stala náb. osou všech kř. církví. Podvojná podstata (člověk-bůh) připisovaná J. K. kř. věroukou vedla k vytvoření teol. spekulace o Trojici boží, a tím k ústupu od monoteismu ortodoxního judaismu. Odezvou byly ostré náb. a filoz. kritiky, vrcholící v 16.-18. st. (unitáři, angl. deisté, fr. encyklopedisté). V 19. st. se projevily tendence vykládat postavu J. K. z racionalistických pozic jako náb. reformátora bez božské podstaty (E. Renan). Přes četné pokusy zbavit J. K. mytického charakteru nebyla historičnost jeho postavy věd. prokázána.
