Pražský hrad
Pražský hrad, sídlo hlavy státu a přední památka ČR; tisícileté centrum č. státnosti a místo konání nejvýzn. státních a polit. jednání. - Ještě před zal. hradu bylo území P. hradu polit. a kultovním střediskem kmene Čechů; byl zde umístěn kamenný stolec, na který byla dosazována knížata volená předáky Čechů (tento inaugurační obřad se udržel do konce 12.st.). Mezi 884 a 888 postavil Bořivoj I. po svém křtu od Metoděje kostel Panny Marie a pak nechal celý volební a nastolovací areál obehnat valem, zpevněným opukou. Tím Přemyslovci získali kontrolu nad knížecí volbou a upevnili své postavení v čele tvořícího se č. státu. Staročeské hradiště mělo podobnou dispozici jako má současný P. h. - na protáhlém ostrohu bylo vybudováno záp. a vých. předhradí oddělené náspem od stř. části s pův. dřevěným knížecím palácem a nově vybudovanými kostely sv. Jiří z doby knížete Vratislava I. a rotundou sv. Víta, zal. v 10.st. knížetem Václavem. 973 bylo na P. hradě zal. biskupství (při kostele sv. Víta) a klášter benediktýnek při kostele sv. Jiří (nejst. klášter v Čechách). V 11. a 12.st. byl P. h. upravován v rom. slohu (vybudováno zděné opevnění, zesílené branami a věžemi, zděný rom. palác - zbytky zachovány pod Vladislavským sálem - přebudovány kostely sv. Víta a sv. Jiří na rom. trojlodní baziliku) a stal se nejvýzn. pevností přemyslovského státu. Jeho polit., společenská a voj. funkce byla záhy spojena s vývojem celé pražské sídelní aglomerace (území mezi P. hradem a Vyšehradem, spojené v 2. pol. 12.st. kamenným Juditiným mostem); od Přemysla II. Otakara tvořil jednotný opevněný celek s Malou Stranou a Starým Městem, od Karla IV. s Novým Městem a Vyšehradem. Za Přemysla II. Otakara, Václava II., Karla IV. a Václava IV. provedena gotická přestavba P. hradu. Přemysl II. Otakar obnovil král. palác a zpevnil staré opevnění; k rozsáhlým got. přestavbám bylo přistoupeno za vlády Karla IV. (zejm. obnova a rozšíření král. paláce poničeného požárem 1303, novostavba dvorské kaple Všech svatých, got. katedrály sv. Víta, dílo Matyáše z Arrasu a P. Parléře); na P. hradě zasedal zemský soud, byly zde uloženy zemské a dvorské desky, korunovační klenoty a řada památek (zejm. v pokladu svatovítské kapituly). V období husitských válek měl P. h. především voj. význam, ale zachoval si postavení polit. centra státu. Pozdně gotická přestavba P. hradu za vlády Jagellovců, vedená B. Riedem, byla uskutečněna v duchu nových požadavků doby (posílení obranného systému, zejm. zesílením zdí a vybudováním dělových věží a bašt, přestavba záp. palácového křídla, vybudování reprezentačních prostor - např. Vladislavský sál, výstavba Ludvíkova křídla). Renes. úpravy za Ferdinanda I. se týkaly zejm. úpravy okolí P. hradu (zal. král. zahrady, výstavba Prašného mostu přes Jelení příkop, Letohrádku královny Anny); již asi od 13.st. se v blízkosti P. hradu chovali lvi (erbovní zvíře č. králů), naposled za Rudolfa II. Nové poklady a um. sbírky byly na P. hradě shromážděny v období manýrismu; 1583-1612 sídlo císaře Rudolfa II.; v době jeho vlády provedeny rozsáhlé úopravy P. hradu, které si vyžádal požár 1541 (oprava opevnění, výstavba Malé a Velké míčovny, letního a nového paláce se Španělským sálem a galerií - Kunstkomory). P. h. se rozrostl i o renes. paláce feudálů (pánů z Rožmberka, z Rožmitálu, ze Švamberka a z Pernštejna). V České kanceláři Pražského hradu začalo 23. 5. 1618 stavovské povstání (druhá pražská defenestrace - místodržící Ferdinanda II. byli vyhozeni z oken do příkopu P. hradu). Za třicetileté války byl P. h. vyloupen 1631-32 saskou a 1648 švéd. armádou; Švédové z P. hradu odvezli větší část rudolfínských sbírek. Po menších barokních úpravách Hradu (průčelí sv. Jiří, jízdárna od J. B. Matheye) bylo přikročeno k rozsáhlé pozdně bakní přestavbě P. hradu za Marie Terezie podle projektu N. Pacassiho, jež změnila staletou volnou dispozici P. hradu v jednotný dominantní celek s čestným dvorem a Matyášovou bránou. V 2. pol. 19.st. byla zahájena dostavba záp. části katedrály podle projektu J. Mockera, ukončena 1929. 1918 Se P. h. stal sídlém prez. Československé rep. Pro potřeby státní reprezentace byl po 1918 upravován interiér Nového paláce a vytvořeno III. nádvoří s monolitem. V současnosti spravuje P. h. Kancelář prez. ČR (její součaástí je Obrazárna P. hradu a Archív P. hradu; z dalších institucí sídlí na P. hradě Národní galerie (Jiřský klášter), Dům dětí (hradní purkrabství). - Podélná dispozice hradního ostrohu je členěna do 3 hradních nádvoří, na něž navazuje Jiřské náměstí a z něho ústící Jiřská ulice. Hl. záp. brána je tvořena pilíři, nesoucími skupiny zápasnících gigantů od F.I. Patzera. Do spojujícího průčelního křídla mezi 1. a 2. nádvořím byla N. Picassim začleněna Matýášova brána z 1642. 2. nádvoří vzniklo kolem pol. 16. st. zasypáním příkoúpu z dob Přemysla II., do jeho budov byly začleněny stavby Rudolfa II. i části rom. obranného zdiva. Uprostřed nádovoří je barokní kašna s plastikami J. Kohla, v jz. rohu kaple Sv. Kříže, postavená 1753 A. Luragem, 1960 upravená na klenotnici. Dominantou 3. nádvoří je got. katedrála sv. Víta se svatováclavskou kaplí, náhrobky č. panovníků a jižní Zlatou bránou s got. mozaikou. Um. výzdobu 3. nádvoří tvoří got. socha sv. Jiří (údajně dílo Martina a Jiřího z Kluže) a žulový monolit - pomník obětem 1. svět. války. Již. trakt nádvoří uzavírá na vých. straně Starý král. palác, zahrnující stav. fáze z doby Soběslava I., Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Riedovu přestavbu z konce 15. st. Na vých. straně k němu přiléhá got. kapitulní kostel Všech svatých, renes. přestavěný. Nejvýzn. stavbou Jiřského náměstí je Jiřský klášter s trojlodní bazilikou; již. frontu Jiřské ulice tvoří přestavěné pův. renes. feud. paláce (býv. Ustav šlechtičen, Lobkovický palác), na sev. straně hradní purkrabství upravené na Dům dětí. Z opevnění zachovány mj. rom. hradby, Černá věž, pozdně got. opevnění, Daliborka, Prašná věž. Součástí král. zahrady je Letohrádek královny Anny, míčovna, st. jízdárna. P. h. byl prohlášen nár. kult. památkou.
