Aquitánie
Aquitánie [akvi-ny-], hist. území v jz. Francii; v pozdní antice a ve středověku patřilo k nejpokročilejším oblastem záp. Evropy. (Dnes kraj Aquitaine.) Název podle iberského kmene Aquitánů, poraženého 71 př.n.l. Pompeiem; po dobytí Galie Římany jedna z galských provincií s hl. m. Burdigale (Bordeaux). 418 v ní byli se souhlasem řím. císaře usazeni Vizigóti, kteří vytvořili germ.-řím. král. se střediskem v Toulouse. 507 dobyl A. franský král Chlodvík. V rámci franské říše se A. vyvíjela jako auton. celek (často dílčí král. členů dyn.) s vlastním gótsko-řím. právem. Okolo 580 byla zmenšena o území obsazené Basky (Gaskoňsko). 721 porazil majordom A. Eudo (†735) pronikající Araby u Toulouse. Na počátku 10.st. se od A. oddělilo Toulousko; hodnost vévodů. A. získal rod hrabat z Poitou, který od 11.st. vládl i v Gaskoňsku. Dědička rodu Eleonora Aquitánská se provdala (po krátkém manželství s fr. králem) za dědice angl. království Jindřicha II. Plantageneta. A. tím byla v 2.pol. 12.st. zapojena do angevinské říše. Za bojů mezi Kapetovci a Plantagenety v 1.pol. 13.st. ztratila část území (Poitou); pro jádro země se začal užívat název Guyenne. Od 1453 součást Francie. Dnes v oblasti A. kraj Aquitaine.
