herderismus
herderismus, filoz. směr vycházející z učení J. G. Herdera. Herderovy ideje působily nejen na vývoj něm. klas. kultury, ale mocně zasáhly do myšlenkového vývoje zejména slovanských národů, mimo jiné i pro Herderovu víru v jejich budoucnost a dějinné poslání. V Rusku přijali Herderovy myšlenky s nadšením v kroužku N. M. Karamzina; Herder ovlivnil i jiné ruské myslitele. Představitelé č. a sl. nár. obrození vřele uvítali Herderovu filoz. jako ideovou posilu ve svém zápase. Herderovo pojetí humanity jako smyslu bytí a dějin člověka, jeho dějinná filoz. zapůsobily již na J. Dobrovského, více na F. Palackého, ale především na J. Kollára a štúrovce, kteří spojovali Herderovy myšlenky s hegelovstvím. Kollárova varianta herderismu zahrnovala zejména monisticko-panteistickou ideu vývoje přírody, člověka a dějin jako stupňů jediného řetězce, v němž se podle božího plánu zákonitě uskutečňuje proces vzestupu od nižšího k vyššímu; proces směřuje s jistotou přír. zákonů k rozvinutí svobody, rozumu a humanity v člověku. Lidstvo se rozvíjí formou vývoje užších přirozených celků, národů, které jsou vzájemně rovnoprávné a suverénní, protože jsou organickými a vzájemně se doplňujícími součástmi jednotného lidského rodu. Rasové a antr. varianty představují jen druhořadé rozdíly, podstatné jsou však nár. rozdíly, neboť národy jsou organismy kulturotvorné, zdroje jaz. a kult. bohatství a neopakovatelného svérázu. Jádro národů tvoří lid a jeho spontánní schopnost tvořit; slovanské národy, v minulosti často utlačované a znevažované, mají hrát v budoucnosti důležitou úlohu zejm.pro svůj smysl pro lidskost, pro svou pracovitost, morálku a nadání k tvorbě kult. hodnot. Tyto ideje, vyjádřené zejm. v Kollárově rozpravě O literární vzájemnosti, ovlivnily vývoj č. a sl. obrozenského myšlení a ideologie. Zákl. vývojovým zákonem dějin je podle Kollára vývoj rozumu, svobody a humanity. Národy jsou pak reálnými hist. subjekty této dějinné zákonitosti. V různých eta. pách přejímají práci na jejím uskutečňování různé národy, přičemž vyšší etapy a pozdější národy znamenají dial. negaci předcházejících ("stárnutí světa je jeho omlazování"). Po orient., ant., rom. a germ. národech přicházejí na řadu národy slovanské, aby obrodily staré ideové a kulturní principy ve smyslu prohloubení humanity. Kollár věřil, že Slované jsou zákonitě určeni pro human. misi v dějinách. Aby tuto úlohu mohli splnit, musí se kulturně sblížit a duchovně sjednotit, tj. vytvořit slovanskou vzájemnost. Kollárovo myšlení, vycházející jak z h., tak z domácích potřeb, odráží ve svých teoriích jednotného slovanského národa a myšlenkách slovanské vzájemnosti počáteční fáze sl. a č. nár. obrození a boje rozvíjející se burž. a její hist. úlohu. - Herderova pojetí humanity a víry v poslání Slovanů jako význ. součásti obrozenské ideol. se později koncem 19.st. dovolával T. G. Masaryk ve své ideal. filozofii č. a svět. dějin.
