štúrovci
štúrovci, Štúrova škola - skupina národních buditelů a spisovatelů kolem Ľ. V. Štúra; v širším smyslu stoupenci Stúrova národního programu v jeho i následující generaci. Působili ve vrcholné fázi slovenského národního obrození a konstituování novodobého slovenského národa. Jejich úsilí a činnost byly součástí celoevropského protifeudálního revolučního hnutí, vedeného buržoazií. Na Slovensku a v Uhrách vůbec bylo toto hnutí modifikováno především nerozvinutostí kap. výrobních vztahů. Zatímco hegemonem maďarského revolučního hnutí byla střední a drobná šlechta v čele s L. Kossuthem, nositelem slovenského národního hnutí se stala početně nevelká skupina demokraticky smýšlející maloburž. inteligence v čele s Ľ. V. Stúrem. Proti expanzívnímu maďarskému nacionalismu hledali š. oporu u vídeňského dvora a v myšlenkách slovanské vzájemnosti uvnitř rakouské monarchie. Tu usilovali změnit ze souboru feudálních království, knížectví a jiných historických útvarů v moderní národní celky, což by skýtalo Slovanům a zvláště Slovákům, zbaveným v rámci Uher všech nár. polit. práv, perspektivu národního a sociálního rozvoje. S tímto strategickým cílem vystoupili š. otevřeně teprve 1848 na Slovanském sjezdu v Praze. Porážka pražského červnového povstání a rozpuštění Slovanského sjezdu přinutily š. k hledání opory u vídeňského dvora, který však nevzal v úvahu jejich politické a vojenské služby a sl. nár. hnutí potlačoval; sl. nár. orgány a instituce postupně zanikaly a po rakousko-uherském vyrovnání 1867 bylo Slovensko vystaveno nelítostné maďarizaci. Zbylí š. mohli působit jen osamoceně (roztroušeni po Slovensku) a převážně jen v oblasti kulturní. Někteří z nich (J. Francisci, A. Sládkovič) se ještě zapojili do matičního hnutí. Štúrova škola se začala formovat na evangelickém lyceu v Bratislavě, kde 1803 vznikla katedra řeči a literatury česko-slovanské, vedená prof. J. Palkovičem, a 1829 studentská sebevzdělávací Společnost českoslovanská. Vyvrcholením snah š. bylo úsilí o vytvoření spisovné slovenštiny; první publikací v novém spisovném jazyce byl druhý ročník almanachu Nitra (1844). Těžiště štúrovské liter. bylo v poezii: A. Sládkovič (Marína, Detvan), S. Chalúpka (Mor ho), J. Kráľ (Výlomky z Jánošíka), J. Botto (Smrť Jánošíkova). V tvorbě J. Kalinčiaka se konstituovala novodobá sl. um. próza (Reštavrácia). Liter. š. byla lidová a dem. a vycházela z folklórních tradic.
