Praotec Čech
Praotec Čech, mytický praotec rodu, z něhož povstal národ Čechů. Podle líčení v Kosmově kronice (do 1125) a následně v Hájkově kronice (1541) se dva bratři, Čech a Lech, vydali z chorvatské země u Visly za Tatrami hledat nová území, dojdou k třetí velké řece, Vltavě, vystoupí na horu Říp, spatří úrodnou zemi, rozhodnou se zůstat a hledají pro ni jméno. Družina rozhodne pojmenovat ji vojvodovým jménem Čechy. Lech se vydal dál do kraje, dal znamení ohněm, a tak místu, kde se s družinou usadil, dali jméno Kouřim. P. Č. žil v krajině pod Řípem až do smrti, pohřben byl v nedaleké Ctiněvsi. A. Jirásek, který toto podání převyprávěl ve svém souboru Staré pověsti české (1894 - 1895), uvedl, že v 18. stol. byl Čechův hrob ve Ctiněvsi usilovně, ale marně hledán. V období protektorátu a později v letech represivního socialismu byl P. Č. oblíbenou předlohou pro politický vtip a satirické kresby, kdy mu byly vkládány do úst různé aktuální komentáře. Všeobecně se žertovalo o jeho nemoudrém rozhodnutí usadit se na Řípu, místo aby pokračoval v cestě mnohem dál na západ, případně na jih k moři.
