Hitler Adolf
Hitler Adolf, 20. 4. 1889 Braunau am Inn, Rakousko - 30. 4. 1945 Berlín (sebevražda), něm. nacist. vůdce; hl. válečný zločinec. Ovlivněn antisemitskými a nacionalistickými názory už před 1.svět. válkou, pronikl 1919 jako agent Reichswehru do Deutsche Arbeiterpartei - DAP a stal se členem vedení této strany, která představovala jednu z polit. organizací kontrarev. v Bavorsku. Prosadil ve straně, která se 1920 přeměnila na NSDAP, taktiku spojení polit. teroru s demagogickou propagandou. Od 1921 předseda strany, stál v čele pokusu o reakční puč v Mnichově v listopadu 1923. Po porážce puče odsouzen a uvězněn, ve vězení (propuštěn v prosinci 1924) napsal programový spis Mein Kampf, kde jsou shrnuty extrémně nacionalistické, šovinistické, antikom. a rasové představy hitlerovského fašismu. V období relativní stabilizace kap. H. orientoval taktiku NSDAP k získání masové základny, která by umožnila legální cestu k moci. V těchto snahách byl podpořen finančně i polit. extrémně reakční částí něm. burž. V letech světové hosp. krize Hitlerův požadavek revize výsledků první svět. války a vytyčení agresívních cílů a plánů na světovládu byly přijatelné pro rozhodující část vládnoucí třídy imper. Německa. 30. 1. 1933 byl H. jmenován říšským kancléřem. Pod jeho vedením byla vybudována a upevněna nacist. diktatura v Německu. 30. 6. 1934 dal H. se souhlasem generality, špiček kapitalistů a části představitelů nacist. strany zlikvidovat početnou skupinu předáků SA v čele s E. Röhmem (\"noc dlouhých nožů\"). 2. 8. 1934 se stal po Hindenburgově smrti i hlavou státu a oba úřady spojil pod titulem Führer (vůdce). 1938 převzal vrchní velení něm. branné moci (OKW); od prosince 1941 v čele vrchního velení pozemních vojsk (OKH). - S jeho jménem je spojen teror proti polit. odpůrcům a příslušníkům hnutí odporu v okupovaných zemích, potlačení kom. a děl. hnutí, intervence během špan. obč. války 1936-39, anexe Rakouska 1938, rozbití Československa 1938-39, rozpoutání druhé svět. války 1939 a přepadení SSSR 1941, porušení mnoha mez. smluv a práv. norem, podrobení a zotročení mnoha evr. národů, masové vyhlazování celých národnostních skupin (evropských Židů, Cikánů viz holocaust) a nejtěžší válečné zločiny. Proti hitlerovskému nacismu vedly boj antifašist. síly ve všech okupovaných zemích Evropy i v samotném Německu. S porážkami něm. armád na frontách 2.svět. války sílila i protihitlerovská opozice v kruzích něm. generality a společnosti; 20. 7. 1944 se skupina opozičních důstojníků a politiků neúspěšně pokusila odstranit H. atentátem v jeho hl. stanu. Po dobytí Berlína Sov. armádou 30. 4. 1945 spáchal H. v podzemí říšského kancléřství sebevraždu.
