materialismus marxistický
materialismus marxistický, syntéza dialektiky s logikou a teorií poznání. Podle marxistického učení vzájemné proniknutí materialismu a dialektiky, uskutečněné K. Marxem a B. Engelsem, vyvolalo revoluci ve filoz. myšlení. Byl vytvořen monistický názor na svět, jednotné učení o přírodě, spol. i myšlení, vědecký svět. názor. Historicky nejvýzn. stránkou této ideové rev. bylo rozšíření m. na oblast spol. života, vytvoření hist. m. Tím byl překonán dosavadní nesoulad mezi starou filozofií přírody a filozofií dějin, resp. sociologií. Další vývoj dial. a hist. m. v nové hist. epoše je spjat se jménem V. I. Lenina. Velký význam měla realizace principu nerozlučné jednoty dialektiky, logiky a gnozeologie, který vyvěrá z jednoty zákonů bytí a myšlení. U Hegela byl poprvé podniknut pokus provést tuto jednotu na spiritualistickém základě. V Leninově díle je tento princip realizován na zákl. nejvšestrannějšího pojetí m. Tím byl vytvořen nový druh mater. filozofie, kvalitativně odlišný od všech předchozích. Má též jiný metodologický základ: vyžaduje naprostou objektivnost při zkoumání a hodnocení kterýchkoli jevů, všestrannost v přístupu ke studovanému předmětu, pohyblivost a pružnost pojmů a kategorií, v nichž se objekt obráží, organické spojování všech věd. představ (pojmů, hypotéz, teorií, zákonů), všech stránek věd. poznání s kategorií hmoty, přírody, jež umožňuje užívat je jako relativní, nedovolit jejich přeměnu v absolutno. K zákl. zdrojům dial. m. náleží organické spojování teorie s.praxí rev. boje, což umožňuje nejen svět vykládat, ale podílet se na jeho přeměně. M. slouží jako metodologie všech oblastí věd. poznání; je aplikována nejen ve filoz., ale i v teoretických otázkách všech přír. a spol. věd. Zejména když se věda setkává se složitými, ještě nevyřešenými problémy, mater. svět. názor již předem vylučuje jejich ideal. vysvětlování a orientuje vědu na hledání reálných vývojových zákonitostí, objevování skutečných, byť ještě nepoznaných souvislostí. Jen tehdy, postupuje-li věda, i když třeba neuvědoměle, po této mater. cestě, dosahuje skutečných objevů, nalézá východisko ze zdánlivě slepých uliček. Tím, že m. rozhodně odmítá "stvoření z ničeho", staví požadavek hledat a nalézat přirozené příčiny zkoumaných jevů. Plné uskutečnění tohoto požadavku je však možné jen na zákl. myšlenky vývoje a všeob. souvislosti jevů, tj. z pozic dialektiky. Celý vývoj vědy i zkušenosti z rev. bojů děl. třídy plně potvrzují tvůrčí charakter a pravdivost nejvyšší formy filozofického m., a to dialektického a historického m., filozofického základu marxismu-leninismu.
