kritický realismus filozofie
kritický realismus, v.t. kritický realismus umění - filoz. a) ve všeob. smyslu gnozeologické stanovisko, které v protikladu k naivnímu realismu "realisticky" uznává obj. existenci světa a její nezávislost na lidském vědomí, avšak zároveň "kriticky" podtrhuje význam subj. momentů v poznání (smyslové a jiné klamy, subj. zájmy a sklony), jež bez kritické racionální analýzy brání postihnout svět, jaký skutečně je. V tomto širokém smyslu je každá teorie poznání kritickým realismem s výjimkou realismu naivního (živelného mater.); b) směr v něm., brit. a amer. filoz. z konce 19. a zač. 20. století, který "realisticky" přepracovává kantovský kriticismus a často se sbližuje s novokantovstvím. Tendence tímto směrem se objevují již dříve ve snahách o opravu Kantova transcendentálního realismu: poznání jevů znamená poznání transcendentna, které se projevuje právě v jevech. Tak např. J. F. Herbart je autorem teze: Kolik jevů, tolik poukazů k bytí. V Německu představovali k. r. A. Riehl, O. Külpe a E. Becher. Zastávali stanovisko, že vše, co se poznává, je již zpracováno a přepracováno lidským vědomím. Soudobý k. r. představuje např. A. Wenzel, snažící se o syntézu mater. postojů souč. fyziky s ideal. filoz. na zákl. voluntarismu. V Anglii byl k. r. blízký personalismu a spojoval se s tzv. skotskou školou. V USA vznikla zač. 20.let 20.st. samostatná škola, reprezentovaná G. Santayanou, W. Sellarsem, A. O. Lovejoyem, J. B. Prattem a A. Rogersem, která proti neorealismu hájila tezi o možnosti pouze zprostředkovaného poznání (tzv. reprezentativismus); v rámci školy se rozlišovaly objektivně ideal. a naturalistické tendence (Sellars, Lovejoy), které se sbližovaly s materialismem. Sellars se přikláněl k mater. dialektickému.
