Zeus
Zeus [2. pád Dia], řec. mytol. nejvyšší bůh řec. náb.; božstvo prastarého indoevr. pův. (diu, jasné nebe), bůh nebe a úkazů na něm (Zeus hyei, nebe prší). Teprve přechodem k antropomorfismu byla vytvořena představa nejvyššího boha, jehož bylo třeba spojit s božstvy, s nimiž se pastevečtí Řekové po vpádu od severu setkali v nové vlasti. kopců a hor a božstva ženská jako mytol.-náb. pozůstatek matriarchálních vztahů. Místo místních bohů zaujal Z., bohyně s ním pak byly spojeny v dvojice, ať už jako manželky (hieros gamos, Héra), či mytické milenky (Európé, Ió, Danaé). V mýtu byl Z. spojen i s dalšími bohy v rodový systém: jeho otcem byl Kronos, matkou Rhea, bratry Hádes a Poseidón, sestrami Hestia, Démétér a Héra. Rhea ukryla Dia hned po narození před Kronem, který ze strachu o vládu nad světem své děti polykal. Pláč malého Dia přehlušovali Kúréti; koza (v jiné verzi nymfa) Amaltheia ho odkojila svým mlékem. Když Z. dospěl, přinutil otce Krona, aby sourozence vyvrhl; spolu s nimi pak Krona přemohl a zmocnil se vlády nad světem. V mytol. genezi nabyl Z. rozmanitých funkcí, vyjadřovaných nejčastěji nedílnými přívlastky (z pův. vládce nebe a úkazů na něm bůh počasí a hromovládce, vladař veškeré přírody, dárce vegetace a bůh věštby, ochránce rodiny, domu a města). Hl. sídlem Diovým byl podle mýtu Olympos, kde žil ve spol. olympských bohů v domě podobajícím se vladařovu domu v mykénské spol. Jako ochránce každé rodiny, všech rodů a frátrií měl Z. na dvoře každého domu oltář, který byl mj. svědectvím toho, že ten, kdo na něm obětuje, je plnoprávným občanem. Jako Z. Sótér (Spasitel) je podle Homéra rovněž dárcem osudu. Jako bůh přírody a vegetace byl ztotožňován s různými filoz. principy (u Empedokla a později u stoiků např. s ohněm); jako věštný bůh však pozbyl význam a jeho věštírny byly vystřídány věštírnami jiných bohů (řec. Apollóna, eg. Amóna). - Řec. představa Dia byla převzata a uzpůsobena náb. etruským a řím. (Jupiter), v císařské době byl Z. ztotožněn s řadou bohů vých. provenience. Jeho kult přetrval v různých formách až do konce starověku.
