knihovna obecně
knihovna, 1. v obecném smyslu sbírka knih (např. soukromá k.); 2. kult. a vědecké informační zařízení sloužící ke shromažďování, zpřístupňování a uchovávání lit. dokumentů a jim podobných nebo příbuzných hmotných zdrojů poznatků a informací. Spol. systém knihoven (jednotná knihovnická soustava) směřuje k jednotě knihovnických prostředků a nástrojů za účelem optimalizace využívání celonár. knihovního fondu a služeb ve prospěch celospol. potřeb. - Za nejst. k. lze pokládat starověké archívy a sbírky písemností (Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie, Řecko, Řím); největší k. starověku byla k. v Alexandrii (založena Ptolemaiem I.). K. existovaly při státních úřadech, chrámech (sbírky kodexů ve stř. Americe) a jiných institucích ve všech oblastech světa, kde se užívalo písmo. Ve středověké Evropě byly zakládány k. zejména v bohatých benediktýnských klášterech, kde byly také mj. opisovány antické rukopisy (Monte Cassino, Bobbio, Korvej, Fulda, Reichenau, York). Největší evr. knihovny shromáždili fr. králové (nyní Nár. knihovna v Paříži) a papežové (Vatikánská knihovna). - V č. zemích byly první knihy (rukopisy) shromážďovány pro liturgické potřeby v 9.st. ve Velkomoravské říši (v.t. cyrilometodějská misie) a od 10.st. v Čechách při pražském biskupství. V 11.st. byl vytvořen soubor iluminovaných rukopisů pro Vratislava II. Ve 12.st. vznikla k. olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (spolu se skriptoriem, kde byly kodexy psány). Význ. kodexy (např. astr. obsahu) byly soustředěny v k. Přemysla II. Otakara a Václava II. Sběratelem vzácných knih byl Karel IV. Přelomem ve vývoji k. v č. zemích bylo zal. univ. Při kolejích a u jednotlivých mistrů vznikla řada unikátních k. V téže době začala u nás řemeslná výroba knih ve městech, mimo círk. prostředí. Od 15.st., zejm. pak po rozšíření knihtisku, se dále zvyšoval počet soukromých k., např. měšťanských. Po zrušení jezuitského řádu byly vytvořeny 1774 první velké veřejné knihovny v Praze (Klementinum) a v Olomouci. 1781 bylo nařízeno odevzdávat pražské univ. a veřejné knihovně povinný výtisk. Od konce 18.st. vznikaly veřejné čítárny, v 1.pol. 19.st. byly zakládány veřejné městské vlastenecké knihovny čtenářskými spolky (první 1819 ve Spáleném Poříčí). Od 19.st. byly některé význ. k. dotovány státem. V současné době je v ČR vybudována rozsáhlá síť knihoven, vědeckých, školních, vysokoškolských a speciálních; 3. budova nebo interiér pro uchování, studium a četbu knih; 4. název nakladatelských edic (Knihovna klasiků); 5. druh nábytku, sloužící k uložení knih.
