elektron obecně
elektron [řec.] 1. fyz. elementární částice dosud neznámé struktury, stabilní, s klidovou hmotností m = (9,109 1 +/- 0,000 4).10-31kg, s elementárním záporný elektr. nábojem e = (1,602 10 +/- 0,000 07).10-19 C., se spinem 1/2. V.t. atom. 2. hut. lehká slévárenská slitina hořčíku s hliníkem (7-13%), popř. též se zinkem a menším množstvím jiných prvků; 3. archeol. přírodní nebo umělá slitina zlata a stříbra, zpravidla v poměru 1:3 - 1:4. Od eneolitu byly z e. vyráběny šperky, nádoby, později nejst. starověké mince (Lýdie).
