hořčík
hořčík, magnesium, Mg, chem. prvek II.A skupiny periodické soustavy, at. číslo 12, relat. at. hm. 24,305. Stříbřitě bílý, lesklý kov, t.t. 650° C, t.v. 1 100°C; objeven 1808. V přírodě se vyskytuje pouze ve slouč., např. minerál magnezit, dolomit, azbest, též v mořské vodě jako chlorid a síran. Vyrábí se elektrolýzou roztaveného odvodněného karnalitu KCl . MgCl2. Používá se např. v lehkých konstrukčních slitinách. Reaktivní, silně elektropozitivní prvek; ve slouč. má oxidační číslo II. - Význ. slouč. h. jsou např. oxid, chlorid a síran. Uhličitan hořečnatý, magnezit MgCO3, a uhličitan vápenato-hořečnatý, dolomit CaMg(CO3)2, se používají ve stavebnictví, ve výr. žáruvzdorných cihel a jako plnidlo. V lidském organismu je obsaženo asi 21 g h.; 70% je vázáno v kostech, zbytek je v měkkých tkáních a tělesných tekutinách. Potřeba h. u člověka je 350 mg/den. Jeho nedostatek zvyšuje nervosvalovou dráždivost.
