Voltaire
Voltaire [-tér], 21. 11. 1694 - 30. 5. 1778, vl.jm. François Marie Arouet, fr. filozof, spisovatel a publicista, historik; encyklopedista. Považován za nejvšestrannější ztělesnění fr. osvícenství 18.st. Pocházel z kat. rodiny notáře, vychován jezuity; spisovatelský talent osvědčil již v rané tvorbě (drama Oedipe, epos Henriade ) s proticírkevní tendencí. Za protiteologické a protikatol. spisy několikrát uvězněn. Hledal útočiště v Anglii, přijal Lockův materialisticky orientovaný senzualismus a popularizoval fyzikální obraz světa I. Newtona. V. reprezentoval proud v osvícenství, který požadoval reformy absolutismu. Teprve koncem života se přikláněl k republice. Nebyl stoupencem lidu a egalitářství jako J.-J. Rousseau, nebyl otevřeným materialistou a ateistou, avšak byl ostře protiklerikálně zaměřen. Opíraje se o filoz. J. Locka a fyziku I. Newtona, přibližoval se v hl. filoz. spisech (Filozofické listy, Filozofický slovník, Traktát o metafyzice) ideám věčnosti a nestvořitelnosti hmoty, jejího pohybu, uznávání determinovanosti přírodních i společenských jevů. Vědomí pokládal za atribut hmoty, duši za závislou na skladbě těla. Zastánce osvícenského absolutismu, vyzdvihoval vladaře typu Jindřicha IV. nebo Petra I. Velikého. 1750-52 žil na dvoře Fridricha II. Velikého, od 1758 na svém statku ve Fernay u Ženevy. Hlasatel principu tolerance (Rozprava o snášenlivosti), uplatňoval jej i ve vztahu k ateismu. Jeho literárně filoz. práce sledují spol.polit. cíle a představují prototyp osvícenské angažované literární tvorby. Podával duchaplnou kritiku náb. a filoz. metafyziky zejm. leibnizovského typu (Candide); v nejrozsáhlejším díle Pojednání o mravech a duchu národů zavedl pojem a obor filoz. dějin, formuloval koncepci svět. dějin a v mnohém směru založil novodobé pojetí dějepisectví; historii chápal jako boj člověka o vzdělání a pokrok. V dramatech (Zaïre) zůstává ještě v rámci estetiky klasicismu, v Malých románech jej již překračuje. Se smyslem pro spravedlnost se zastával obětí feud. justice. Jako představitel raného osvícenství vedl boj jednak proti absolutismu a církvi, jednak proti radikálnějším směrům v osvícenství, což je vyjádřeno i v jeho heslech Ecrasez l'Infäme (Rozdrťte tu hanebnost) a ve výroku ,,Kdyby boha nebylo, museli bychom jej vynalézt". V. zastával sociálně účinnou filozofii (,,Skutečný filozof přemýšlí, aby měnil"). To se odrazilo i v jeho neobyčejně rozsáhlé korespondenci. Voltairův vliv na veřejné mínění ve Francii i v Evropě byl nesmírný. V. sehrál významnou roli v přípravě fr. burž. revoluce konce 18. st. (jeho ostatky, jež církev odmítla pohřbít, byly přeneseny do Panthéonu) i ve vývoji světového filoz.-spol. myšlení.
