Rousseau Jean Jacques
Rousseau Jean Jacques, 28. 6. 1712 až 2. 7. 1778, fr. myslitel údobí osvícenství; ideový předchůdce fr. burž. rev. konce 18.st., vyjadřující názory a cítění maloburž. Ve filoz. dualista a senzualista. V sociol. ostrý kritik feud. vztahů a despocie, obhájce rovnosti lidí bez ohledu na původ a obč. svobody, které odvozoval z přirozeného práva. Hl. příčinu polit. a spol. nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví. Stoupenec teorie spol. smlouvy; zdůvodňoval spol. založenou na úmluvě, která vyjadřuje obecný zájem a vůli; individua jsou podřízena zákonu, který si dala sama a který jejich práva zajišťuje (O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě). - R. měří stav společnosti "přírodním stavem", v němž se ještě mohla realizovat lidská touha po svobodě a rovnosti, a ukazuje, že nerovnost je důsledek soukromého vlastnictví a jiných antagonismů (vládce - ovládaný, despota - otrok), které jsou výrazem stále silnějšího nadřazování zvl. zájmů nad zájem obecný. R. chtěl nalézt cesty k překonání odlidšťujících tendencí. Silný vliv měl na I. Kanta. - Cílem Rousseauova pedag. systému, vybudovaného na teorii přirozené výchovy, je příprava akt., pracovitých občanů. Východiskem rozumové výchovy je rozvoj smyslů (Emil čili o výchově). - V Rousseauově um. tvorbě je zdůrazněna čistota citu (v.t. sentimentalismus) a lidská subjektivita (autobiograf. Vyznání, román Nová Heloisa). - Rousseauovy myšlenky výrazně ovlivnily polit. jakobínů, romant. kult. kritiku i dějiny pedagogiky.
