Trojice boží
Trojice boží, lat. Trinitas Dei a ang. Holy Trinity (v.t. trojice obecně)- jedno ze zákl. dogmat kř. učení, podle něhož Bůh, jediný ve své podstatě (pán a vládce, Hospodin), existuje ve třech božských substancích (hypostazích) jako Bůh-Otec, Bůh-Syn (též logos - slovo) a Duch svatý. Termín T. b. se objevuje až koncem 2.st. (idea trojjedinosti boží není obsažena ani v nejst. kř. spise Zjevení Jana, ani v pozdějších epištolách apoštola Pavla), učení o T. b. bylo rozvinuto ve 3.st. (Origenes). Myšlenka trojjedinosti božské osoby má pravděpodobně kořeny v orientálních náb., v nichž dominuje představa o vnitřní i vnější spojitosti tří božstev v jediném (indická trojice Brahma-Višnu-Siva, prezentovaná v podobě trimúrti, babylónská triáda Anu-Ea-Bél), stejně jako představa o tříčlenných božských rodinách. Nemalou úlohu při formování ideje T. b., jejímž přímým zdrojem byla zřejmě spiritualizovaná trojice vytvořená v prostředí starověkých žid. sekt, sehrála i různá náb.-filoz. učení o bohu a jeho zprostředkovatelích (Filónovo učení o božské síle slova). - Z teol. hlediska představuje učení o T. b. konstrukci přibližující nekompromisní monoteismus pův. judaismu kř. myšlence o božském původu a mesiášském poslání bohočlověka Ježíše Krista. Spekulativní dogma postulující trojjedinost boha jako zákl. teol. východisko kř. věrouky vyvolalo v kř. církvi ostré spory. Za článek víry bylo prohlášeno na I. (325) a II. (381) všeob. církevním koncilu. Zdůrazňování nepostižitelnosti podstaty a smyslu T. b. lidským rozumem však vedlo ke kritice tohoto dogmatu z pozic racionalismu antitrinitářskými směry a sektami (antitrinitáři, monofyzité, ariáni, unitáři). V.t. triteismus, trojice obecně.
