Milán město
Milán, it. Milano - kr. a provinční m. v Itálii v Lombardii v provincii Milano na severu Pádské nížiny, 1 12 m n.m.; 1,30 mil. obyv. (2002) srov. 1,53 mil. obyv. (1984). - Pův. etruské sídliště, od 4.st. př.n.l. středisko kelt. kmene Insubrů. 222 př.n.l. dobyt Římany (název Mediolanum), 49 př.n.l. obdržel římská obč. práva. Od 4.st. správní centrum Itálie, od 402 sídlo západořím. císařů. Dobyt 452 Huny, 539 Ostrogóty, 569 Langobardy, 774 Franky. Do 11.st. patřili arcibiskupové milánští k rivalům papeže v Itálii, M. byl centrem ambroziánské liturgie. V 2.pol. 11.st. v M. hnutí pataria. Od konce 11.st. m. komuna, která si podřizovala další lombardská m. (Lodi, Como, Pavia). V boji s císařem Fridrichem I. Barbarossou byl M. 1162 dobyt a rozbořen, ale záhy s pomocí Lombardské ligy obnoven. V boji o moc ve městě zvítězi1 1310 ghibellinský rod Visconti nad guelfským rodem Torre. Za vlády Viscontiů další územní expanze; od 1396 hl.m. vévodství milánského (v.t. Milánsko). 1447 vyhlášena v M. ambroziánská rep.; po polit. neúspěších obnovena monarchistická forma vlády (1450 nástup Sforzů). M. byl jedním z center it. humanismu a renes. (dvůr Ludovika Mora). Za it. válek střídavě ovládán fr. a špan. vojsky. Od 1535 v držbě špan. a od 1714 rak. Habsburků (v.t. Rakousko-Uhersko). 1796 hl.m. transpadánské rep. a 1805-15 it. král., 1815 znovu připadl Rakousku. Centrum lombardské gubernie v rámci lombardsko-benátského království. Od 1859 součást král. Sardinie-Piemont, od 1861 Itálie. Za 2.svět. války centrum protifašist. odboje; 1945 osvobozen všelid. povstáním. - Arch. památky (gotický dóm, renes. radnice), galerie, muzea, knihovny, archívy, divadla (opera La Scala, Teatro Manzoni). Univerzita (zal. 1920), technika a jiné vysoké školy. Věd.výzk. ústavy. - Prům. a obch. (veletrhy) středisko sev. Itálie. Průmysl dop. prostředků, stroj., let., text., oděvní, chem., pap., nábytkářský, potr., stav. hmot, polygr., energetiky. Dop. křižovatka (žel., silniční, letiště Linate, Malpensa).
