z Rožmberka Vilém
z Rožmberka Vilém, 10. 3. 1535 - 31. 8. 1592, č. šlechtic, diplomat a politik; v 16 letech se jako rožmberský vladař ujal rodového dědictví. 1554-56 v právním sporu s knížaty z Plavna o přednost v Čechách po králi, uhájil starobylou prestiž svého rodu a stal se představitelem české stavovské obce. 1560-70 nejvyšší komorník, od 1570 nejvyšší purkrabí Č. král. 1566 velitel č. vojska táhnoucího proti Turkům do Uher. Vystupoval zároveň jako prostředník mezi č. stavovskou opozicí a Habsburky. Vrcholu moci dosáhl v 70. letech 16.st., kdy byl zahr. diplomaty označován jako místokrál v Čechách. Součástí jeho politiky byly sňatky s předními evropskými a č. rody; 1557 s Kateřinou Brunšvickou z rodu Welfů (†1559), 1561 s Žofií Braniborskou z rodu Hohenzollernů (1541-1564), 1578 s Annou Marií Bádenskou (1562-1583) a 1587 s českou šlechtičnou Polyxenou z Pernštejna (1567-1642). 1572-75 vyjednával jménem Habsburků v Polsku o jejich kandidatuře na pol. trůn; sám byl částí pol. panstva navržen za pol. krále, ale kandidaturu odmítl. Přes podporu hosp. podnikání na rožmberském panství se dostával zejm. v důsledku nákladů na reprezentativní renes. dvůr do značných dluhů. Náb. zpočátku tolerantní, postupně se však zapojoval k aktivnější podpoře katolicismu (1584 povolal jezuity do Č. Krumlova, 1585 dostal řád zlatého rouna od špan. krále Filipa II.). Zemřel bezdětný, dědictví připadlo jeho ml. bratru Petru Vokovi z Rožmberka.
