Welfové rod
Welfové, něm. feud. rod; na konci 8.st. hrabata v Bavorsku a vévodové ve Švábsku, v 9. století spřízněni s Karlovci (císařovna Judita Welfská); v 10.-l l.st. králové v Burgundsku (nejvýzn. Rudolf ll., vymřeli Rudolfem III.). Rod pokračoval sňatkem it. knížete Azza II. (l l.st.) s dědičkou bavorských W.; jejich potomci získali 1070 vévodství bavorské, za Jindřicha Pyšného Sasko a bojovali se Štaufy o řím.něm. korunu. Zápas obou rodů byl dočasně přerušen po nástupu Fridricha l. Barbarossy, jenž byl s W. spřízněn; udělil jim vedle něm. držav Toskánsko, Spoletsko a dal Jindřichu Lvovi území dobytá na Pobaltských Slovanech s právem zakládat zde biskupství; 1 175 vyvolal Jindřich Lev nový boj se Staufy, v němž 1180-81 ztratili W. všechna říšská léna. V zájmu papežské a angl. polit. zvolen ještě proti Staufům císařem Ota IV., ale rozchod s papežem a fr. vítězství u Bouvines 1214 rozhodly o jeho porážce. Fridrich II. se s W. vyrovnal 1235 povýšením jejich alodních statků v sev. Německu na říšské vévodství brunšvicko-lüneburské. Jejich potomci se stali 1692 hannoverskými kurfiřty a 1714 angl. králi. V.t. guelfové; hannoverská dynastie.
