z Rožmberka Oldřich II.
z Rožmberka Oldřich II., 13. 1. 1403 až 28. 4. 1462, č. šlechtic; Jindřicha III. z R.; byl vychován poručníkem Čeňkem z Vartenberka, manžel jeho dcery Kateřiny (†1436). 1418 uznán plnoletým. Pův. stoupenec husitství, obavy ze sílícího Tábora jej na jaře 1420 vedly k přestoupení ke katolictví a ke spojení se Zikmundem Lucemburským. Neúspěšně obléhal Tábor (30. 5. 1420 poražen Mikulášem z Husi); 12. 10. 1420 rožmberské vojsko poraženo J. Žižkou z Trocnova u Panského Boru. V listopadu 1420 uzavřel s tábory příměří, které bylo později prodlužováno či obnovováno (v dubnu 1421 se zavázal nepronásledovat na svých panstvích kališníky). Voj. výdaje vedly k zadlužení rodu; Oldřich II. z R. však zároveň využil fin. tísně Zikmunda Lucemburského k výhodným zástavám (klášter Zlatá Koruna, Zvíkov, Milevsko, snahy o získání Č. Budějovic). Rožmberské vojsko se účastnilo 30. 5. 1434 bitvy u Lipan a 19. 8. 1435 porazilo vojsko táborů u Křeče. Po smrti Zikmunda Lucemburského byl Oldřich II. z R. v čele č. katolíků (zejm. ve 40. letech); usiloval zároveň, někdy násilnými prostředky, o zaokrouhlení rožmberské držby a snažil se podpořit prestiž svého rodu falšovanými listinami (první místo v zemi po králi, instituce vladařství, fikce o pův. rodu od ant. řím. Ursinů). 1451 se vzdal vladařství ve prospěch svého syna Jindřicha IV. z R., od 1457 sídlil na Maidštejně (Dívčí kámen u Č. Budějovic). Na jeho dvoře došlo k prvním projevům rané renesance v Čechách.
