Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský, 15. 2. 1368 - 9. 12. 1437, od 1387 uh., od 1411 řím. něm. a od 1436 č. král, od 1433 římský císař; syn Karla IV. a Alžběty Pomořanské. 1373 mu Karel IV. udělil markrabství braniborské, 1385 uzavřel sňatek s Marií Uherskou z rodu Anjouovců (při sňatku se s ní počítalo jako s dědičkou Polska); od 1396 říšský vikář. Bránil Uhry před tureckou expanzí. 1396 poražen sultánem Bajezidem I. u Nikopole; v Uhrách musel čelit silné magnátské skupině, která jej 1401 na několik měsíců zajala. Od konce 14.st. zasahoval do č. záležitostí v souvislosti s poklesem autority Václava IV. 1402 se podílel na zajetí Václava IV., 1402-03 zemský správce. 1402 vpadl s uh. vojskem do Čech. 1404 (po Václavově útěku z Vídně) obléhal neúspěšně spolu s Habsburky Znojmo. Obnovil jako řím.něm. panovník autoritu Lucemburků v říši a v Evropě, udržoval rozsáhlé diplomatické styky. 1411 zastavil Braniborsko Hohenzollernům, 1423 udělil saské kurfiřství Wettinům. Usiloval o odstranění schizmatu a o obnovu jednoty církve podporou kostnického koncilu, jehož jednání se účastnil; přes odpor č. šlechty připustil upálení J. Husa. Po smrti Václava IV. se jako dědic č. trůnu snažil ovládnout husitské Čechy za pomoci křížové výpravy; ta se však po porážce na Vítkově (14. 7. 1420) rozpadla. 28. 7. 1420 se Z. L. dal korunovat na č. krále, většina země však jeho vládu odmítla a na čáslavském sněmu 1421 byl sesazen; přesto ovládal větší část vedlejších zemí č. koruny a byl uznáván katolíky v Čechách. 1421-22 bylo Zikmundovo vojsko poraženo u Kutné Hory a Něm. Brodu (dnes Havlíčkův Brod) husity; dalších křížových výprav do Čech se neúčastnil a snažil se získat vládu spíše dipl. jednáním. 1431 korunován v Itálii na lombardského krále, 1433 v Římě na císaře; v té době polit. těžil z rozporů mezi basilejským koncilem a papežem. 1436 uznán Čechy za krále, když byl předtím nucen potvrdit kompaktáta a nové hosp. a polit. poměry v zemi. Postihy vůči radikálním husitům, kteří jeho vládu nadále nerespektovali, a zejména popravou J. Roháče z Dubé vyvolal proti sobě novou nespokojenost. Zemřel ve Znojmě na cestě do Uher. Byl posledním mužským členem lucemburské dyn. Jeho dcera Alžběta Lucemburská z jeho druhého manželství s Barbarou z Celje (†1451) přenesla sňatkem nároky na dědictví po Lucemburcích na Habsburky.