potopa světa
potopa světa, mytická událost popsaná ve starozákonní knize Genesis, objevuje se v různých obměnách zákl. motivu v mytol. četných národů starověku. Osou příběhu líčeného v bibli je hněv boha Jahva, který seslal na lidstvo jako trest za jeho nepravosti světovou záplavu, při níž zahynuli všichni tvorové kromě vyvoleného Noema, jeho rodiny a zvířat, která vzal do své archy (viz archa Noemova. Hl. znakem legendy, analog. motivu asyrsko-babylónského Eposu o Gilgamešovi, je nelog. konstrukce obsahu a jeho protiřečivost (bůh upouští od dalšího trestání lidstva po jeho předcházejícím zavržení, zvířata umírají v důsledku hříchů člověka). Zákl. báje o p. s. jsou pravděpodobně skutečné lokální záplavy většího rozsahu, ke kterým docházelo na různých místech v různých dobách (bibl. p. s. je zřejmě mytol. odrazem záplav v jižní Mezopotámii, jejichž stopy byly odkryty při archeol. výzkumech ve 20. letech 20.st.). Některé pozdější kř. teol. spekulace uváděly p. s. do souvislosti s náb. interpretacemi vzniku a zániku života na zemi, hříchu a hříšnosti lidstva a podobně.
