otrokářství
otrokářství, 1. ozn. systému využívání práce osobně nesvobodných lidí, kteří jsou předmětem vlastnictví (otroci) a kteří zůstávají otroky buď na určitou dobu (možnost vykoupit se, vypršení trestu, odpracování dluhu) nebo na celý život (s možností propuštění); v některých spol. bylo postavení otroků dědičné. Též ozn. obchodu s otroky. - Existence otroků jako prac. sil je doložena v hist. a etnogr. pramenech prakticky z celého světa od starověku po současnost. Otroci existovali v předtřídních spol. (indiánské kmeny sz. pobřeží Ameriky, horské kmeny v Asámu, některé skupiny v jv. Asii, řada oblastí v Africe). Otroci v těchto spol. tvořili skupinu, která svým ekon. významem a početností nerušila existující výr. vztahy. Navíc velká část otroků byla zpravidla vykoupena (odpracováním dluhu, zaplacením výkupného) nebo se stala členy příbuzenské skupiny svého bývalého majitele. Pouze v Africe a v 18.-zač. 19.st. i na sz. pobřeží Ameriky se získávání otroků a obch. s nimi staly význ. formou podnikání. V žádné z těchto spol. nenabylo o. charakteru spol.ekon. formace jako tomu bylo v ant. Řecku a Římě a s určitými odchylkami ve starověké Mezopotámii, Egyptě, Číně a Indii. Postavení otroků ve spol. i jejich podíl na celkové spol. výrobě se v různých částech světa lišil. V Cíně převážně pracovali v domácnostech (hl. dlužníci), tzv. státní otroci (trestanci) v dolech a na jiných pracovištích vlastněných státem (cesty, velké zavodňovací nebo dopravní kanály, některé stavby). Podobná situace byla i v Mezopotámii a v Egyptě, kde vedle soukromě vlastněných otroků pracujících v domácnostech a dílnách majitelů existovali státní otroci, používaní pro práci na velkých stavebních projektech, v dolech ap. Vrcholné a klasické formy nabylo o. v Řecku, kde jsou otroci doloženi od doby mykénské. Rovněž v homérských básních vystupují o.; muži jako pastevci, ženy v domácnostech basileů. V Athénách odstranil Solón na počátku 6.st. př.n.l. dlužní otroctví a o. pak byli získáváni nejčastěji koupí. Zotročováni bývali i zajatci za válek mezi řec. státy. O. byli zaměstnáváni v řemeslnických dílnách a zvláště těžce pracovali v rudných dolech a ve mlýnech. Otrok mohl získat movitý majetek a z otroctví se vykoupit. - V Římě zrušeno dlužní otroctví v 2.pol. 4.st. př.n.l. O. byli pak získáváni zejm. z řad válečných zajatců. Velký počet otroků se do Itálie a na Sicílii dostal v důsledku výbojných válek ve 2.st. př.n.l. a jejich práce bylo využíváno především na velkostatcích. Pracovali i v dolech, lomech, mlýnech a v domácnostech bohatých Římanů. l římští o. mohli mít osobní majetek (peculium) a v některých případech byli propouštěni na svobodu. Projevem odporu byly útěky i ozbrojená povstání. Za řím. císařství se počet o. v zeměd. snížil a otroctví bylo nahrazováno kolonátem. Privilegovanou kategorii tvořili tzv. císařští o., kteří zastávali důl. místa ve stát. aparátě. Ve středověku bylo v Evropě užívání otrocké práce omezeno na některé zvlášť namáhavé a nebezpečné práce, většina otroků byli zajatci (Maurové, Turci, Mongolové, Slované). Od 14.-15.st. bylo zakazováno zotročování křesťanů. Nový rozkvět o. nastal v 16.st., kdy otroci začali být využíváni pro práci na plantážích v Americe. V Lat. Americe byli pův. zotročováni Indiáni, ale po zavedení jiných forem vykořisťování (milta, encomienda) začali být přiváženi otroci z Afriky. Dalšími význ. důvody bylo prudké snížení počtu prac. sil v Karibské oblasti, snaha zabránit útěkům otroků do domovských oblastí i úsilí předejít vzpourám místního obyv. Většina afr. otroků pocházela z vnitrozemí, kde je zajímali lovci otroků z pobřežních oblastí. Obchod s otroky se stal význ. zdrojem příjmů některých afr. států na pobřeží Guinejského zálivu. Ve vých. Africe se na zajímání otroků přímo podíleli i arab. otrokáři. Dopravu do Ameriky a prodej otroků zajišťovali Evropané (Portugalci, Britové, Nizozemci, Francouzi). Odhaduje se, že v letech 1701-1810 (v době největšího rozkvětu novověkého o.) bylo z Afriky násilím odvezeno a zotročeno přes 6 mil. lidí, z nichž asi 2/3 byly určeny pro plantáže v oblasti Karibského moře (v 19.st. hl. na Kubu). O. ve středověku a v novověku nemělo charakter spol.ekon. formace, bylo reakcí na prudce rostoucí potřebu prac. sil v koloniích. Po zákazu o. a obchodu s otroky ve Velké Británii (1807) a později v dalších zemích v podstatě v pol. 19.st. ustal příliv nových otroků z Afriky. Nejvýzn. uživatelem otrocké práce byly v pol. 19.st. kolonie v Karibské oblasti a USA. S rozvojem kap. výr. vztahů došlo v USA ke krizi ve spol., která vyvrcholila obč. válkou Severu proti Jihu, v níž jedním z hl. sporných bodů byla otázka další existence otroctví v USA. S postupným zánikem hosp. předpokladů existence o. tento systém zanikl, i když místy (přes všeob. zákaz) je práce otroků nebo podobně znevolněných lidí využívána nadále (zejm. v zemědělství). V.t. otroctví; otrokářská společenskoekonomická formace; 2. dulosis - etologie zvl. jev vyskytující se u některých mravenců, při němž dělnice parazitického (otrokářského, dulotického) druhu mravence napadá hnízda jiných druhů, odnáší jim plod (obvykle kukly) do vlastního hnízda, kde se z něho vyvíjejí dělnice, které vykonávají většinu činnosti souvisejících s údržbou a obživou hnízda otrokářského druhu.
