fuga
fuga [it.], hud. druh hud. díla. Vyvinula se v 17.st. z ricercaru (barokní hud. styl). První tvůrci J. J. Froberger, J. A. Reinken, D. Buxtehude a zejm. J. S. Bach. F. může obsahovat jedno i více témat a může mít i více hlasů. Má tři části: expozici, provedení a závěr (zpravidla přináší těsnu, prodlevu a kodu). V 19. a 20.st. L. van Beethoven, C. Franck, S. I. Tanějev, M. Reger, P. Hindemith, D. D. Šostakovič, v ČR a SR V. Novák, L. Vycpálek.
