Bismarck Otto
Bismarck [-rk] Otto kníže von, 1. 4. 1815 Schönhausen - 30. 7. 1898 Friedrichsruh, německý státník. Působil v pruské státní službě, 1848 až 49 organizoval jako zástupce junkerstva (junkeři) 1851-59 zástupce Pruska v obnoveném spolkovém sněmu, kde vystupoval za zrovnoprávnění Pruska s [Rakousko-UherskoRakouskem. Od 1859 vyslanec v Rusku, od 1862 ve Francii. 1862 na vrcholu ústavního konfliktu jmenován pruským předsedou vlády a min. zahr. Svou mocenskou polit. zaměřil na vytvoření jednotného něm. státu pod vedením Pruska. Byl vůdčím organizátorem sjednocení Německa "krví a železem" - válkami 1864 proti Dánsku, 1866 proti Rakousku a 1870-71 proti Francii. 1867 spolkovým kancléřem nově ustaveného Severoněm. spolku, od 1871 říšským kancléřem, přičemž zůstal předsedou pruské vlády a pruským min. zahr. a předsedou spolkové rady, od 1880 byl i min. obch. a prům. K upevnění své osobní moci využíval v duchu bonapartismu rozporů různých třídních sil a polit. skupin. Ve vnitřní polit. se v 70. letech snažil omezit polit. moc církve (Kulturkampf), později se staly hl. prostředkem konsolidace říše izolace a potlačení vlivu soc. dem. (kombinací výjimečného zákona proti socialistům 1878 a sociální politiky), v hosp. oblasti polit. ochranných cel (1879). V zahr. polit. směřoval k zajištění bezpečnosti říše komplikovaným systémem mez. smluv (spolek tří císařů 1872-84, 1879 smlouva s Rakouskem-Uherskem, k níž přistoupilo 1882 Rusko, 1882 Trojspolek s Itálií, zajišťovací smlouva 1887) zaměřeným proti Francii. Zostření zahr. polit. rozporů koncem 80. let vedlo k oslabeni B. Jeho vláda padla 20. 3. 1890, když ve všeob. volby do říšského sněmu v únoru 1890 zvítězily katolické a socialistické strany.
