zuby obecně
zuby, 1. anat. dentes - nejtvrdší útvary živoč. a lidského těla, homologické s plakoidní šupinou žraloků. Vyskytovaly se již na kostěném pancíři trnoploutvých obratlovců v siluru až devonu. V průběhu fylogenet. vývoje se zuby začaly objevovat na čelistním žaberním oblouku a později na čelistech. Výjimečně vyrůstají zuby u ryb, obojživelníků a plazů i na kostech horního patra. Soubor zubů se nazývá chrup. Z. vyrůstají buď na okrajích čelistí (akrodontní chrup kostnatých ryb a obojživelníků), nebo jsou upevněny postranní kostní lištou (pleurodontní chrup některých plazů). Evolučně nejvyspělejší je chrup alveolární (thekodontní) některých vymřelých dinosaurů a pterosaurů a recentních krokodýlů a savců. Počet z. je pro jednotlivé skupiny savců charakteristický; označuje se zubním vzorcem. Z. některých savců jsou tvarově přizpůsobeny k určitým funkcím, např. kly, trháky, hlodáky. - U člověka jsou z. seřazeny do horního a dolního oblouku v ústní dutině; uplatňují se při kousání a řeči. Skládají se z korunky (corona dentis), zúženého krčku (collum dentis), uloženého v dásni, a kořene (radix dentis ), vsazeného do zubního lůžka (alveolus). Uvnitř zubu je dřeňová dutina (cavum dentis), vyplněná zubní dření (pulpa dentis). Kořenem k ní vede úzký kanálek přivádějící cévy a nervy. Na povrchu korunky je sklovina (email), na krčku a kořenu zubní cement. Hl. složkou z. je zubovina (dentin). Se zubním lůžkem je zub spojen vazivovou ozubicí (periodontium). - Zuby člověka se dělí na z. dočasné (mléčné) a z. stálé. Stálý chrup člověka má v každé pol. čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby a 3 stoličky. Mléčný chrup má v každé pol. čelisti 2 řezáky, 1 špičák a 2 stoličky; 2. bot. zářezy na okraji kalichu, koruny, okvětních lístků nebo listových čepelí rostlin.
