zemské úřady
zemské úřady, ve feud. státech úřední hodnosti, jejichž nositelé spolu s panovníkem nebo vedle něho spravovali veřejné záležitosti. V jednotlivých zemích Evropy i č. státu se názvy a kompetence z. ú. lišily, ale jejich vývoj probíhal v podstatě analogicky. V období vrcholného feudalismu se postupně vydělily z dvorských úřadů, jednostranně závislých na panovníkovi, a změnily se v úřady stavovské, zodpovědné nejen králi, ale také zemské stavovské obci. Po vyvrcholení stavovského vlivu (v č. zemích zvl. 15.-16.st.) došlo s nástupem absolutismu k opětnému podřízení z. ú. panovníkovi. V Čechách z. ú. vznikly ve 13.st.; jádrem sboru nejvyšších zemských úředníků (název užíván od pol. 14.st.) se stali šlechtici - hodnostáři zemského soudu (komorník, sudí, písař) a vojenský velitel ústředního panovnického sídla (purkrabí pražský). Představitelem nejdůl. výkonného úřadu státu (kancléř) byl až do 15.st. probošt vyšehradské kapituly. V pohusitské době ovládli všechny nejvyšší z. ú. světští feudálové a roku 1497 se dohodli s Vladislavem II. Jagellovským o rozdělení dvanácti z. ú. mezi pány a rytíře. Panský stav obsazoval tyto úřady: nejvyšší purkrabí pražský (zástupce panovníka, představitel sboru nejvyšších zemských úředníků, velitel zemské voj. hotovosti, předseda purkrabského soudu), nejvyšší hofmistr (správce panovnického dvora a za nepřítomnosti krále předseda komorního soudu), nejvyšší maršálek (společný úředník pro Čechy a Moravu; předsedal soudu, který rozhodoval spory o šlechtickou čest), nejvyšší komorník (uděloval povolení k audienci u panovníka, zodpovídal za řádné vedení agendy zemského soudu a zemských desek), nejvyšší sudí zemský (řídil agendu zemského soudu), nejvyšší kancléř (v čele č. kanceláře - nejdůležitějšího vnitropolit. i zahr. polit. úřadu pro celý č. stát), nejvyšší sudí dvorský (předseda dvorského soudu, příslušného pro král. léna), první z dvojice karlštejnských purkrabí (ochránců č. korunovačních klenotů a zemských privilegií na Karlštejně); rytířský stav obsazoval tyto z. ú.: nejvyšší písař (zodpovědný za vedení záznamů o jednáních zemského soudu), podkomoří (zástupce panovníka ve správě král. měst), purkrabí Hradeckého kraje (úředník bez zvl. kompetence, jehož hodnost vyjadřovala mimořádný význam východoč. šlechtického svazu v 15.st.), druhý karlštejnský purkrabí. Některé úřady byly pouze nominální, avšak umožňovaly svým nositelům členství v král. radě a za nepřítomnosti panovníka v zemi také v místodržitelském sboru. Značnou část agendy nejvyšších zemských úředníků vedli jejich zástupci, tzv. menší úředníci zemští. Vedle řádných z. ú. se vyskytovaly podle potřeby ustanovované nepravidelné úřady (zemský správce, zemský hejtman) a další úředníci, kompetentní pro Čechy nebo celý č. stát (nejvyšší mincmistr, král. prokurátor) a zodpovědní králi; podle zemského zřízení však nepatřili ke sboru nejvyšších zemských úředníků. Na Moravě se vyvinuly z. ú. při zemských soudech v Brně a Olomouci. Od 1493 se sbor nejvyšších úředníků ustálil v tomto složení: zemský hejtman (zástupce panovníka a představitel stavů na Moravě, velitel zemské hotovosti), nejvyšší komorník, nejvyšší sudí, nejvyšší písař, podkomoří, hofrychtéř (moravský sudí dvorský); prvé tři úřady si vyhradili páni, v podkomořském úřadě se oba šlechtické stavy střídaly. V Čechách ani na Moravě nebyli v z. ú. zastoupeni měšťané. Ve Slezsku stál v čele ústřední vlády vrchní zemský hejtman, jímž se podle privilegia z roku 1498 stával vždy některý ze slezských knížat. Mezi zemskými úředníky v Horní a Dolní Lužici zaujímali přední místo zemští fojti, dosazovaní králem z č. a mor. šlechty.
